Ano, šéfe

Školení personálu v Rybárně skončilo střelbou

Co trápí třicátníka Ševečka, který Rybárnu provozuje už dvanáct let? Klesající prodej jídel, který mu nevydělá dost na mrtvou zimní sezonu. Rybárna má šlapat v létě, kdy během hezkého počasí hosté konzumují a baví se venku pod stromy, maminky s dětmi si užívají malého hřiště, milenci romantiku terasy nad vodní hladinou.

Je třeba vyprovokovat chuťové pohárky hostů, ale zatím vyprovokovali šéfa k tomu, že hodil „mezinárodní polední meníčko“ rybám. Alfou a omegou úspěchu je obsluha, která je dnes prý důležitější než kvalita jídla. Jenže servírka Vendulka šéfův „gastroturbokurz“ nevydýchala a její zastánci dokonce na šéfa zaútočili se zbraní v ruce. Naštěstí jen s plastovou…

Viditelným nedostatkem jinak pěkné restaurace je i rustikální interiér „módní jako Plechová kavalerie“. Čeká v cíli „malé pardubické“ hvězdička? Jak dopadne šéfův návrat do místa, kam přijede na ochutnávku z Hradce také Ivan Vodochodský, uvidíte ve čtvrtek 20. října ve 21.20 v další epizodě pořadu Ano, šéfe!

Zdeněk Pohlreich po úvodní ochutnávce usoudí, že „rybí polévka neurazí, ale není to nic, proč by sem člověk přeplaval kraulem mezi leknínama.“ Žabí „stehno z obojživelníka“ má na sobě moc odpadu. Interiér je trochu zašlý, stůl lepí a omšelé dekorace už něco pamatují. Polobolševický rustikální design, který majitel ani personál už vůbec nevnímají, šéf nechá odstranit, přes noc se vymaluje a je tu hned vzdušněji. Z restaurace také zmizí jelení hlava: „Jak se to tu jmenuje? Rybárna, nebo U paroháče?“ Vaření s rybami evokuje něco čistého, hezkého, lehkého a sexy. Aby stůl vypadal stále jako nově prostřený, pozve grafika, který navrhne papírové prostírání s motivem ryb.

„Co vydělává restauraci peníze?“ ptá se Zdeněk Pohlreich personálu, který má velké rezervy. „Židle!“ Jen spokojený a pohodlně usazený zákazník utrácí. A hned servírce názorně předvede, jak se má nabízet a prodávat víno. Nelíbí se mu ani oblečení obsluhy, která vypadá, jako kdyby přišla z volejbalu. Proč Vendulka nabízí k pražmě červený tramín? Nebo je to bílé víno? A co je to za rybu ta pražma? Z čeho se skládá kapr po židovsku? Tyto odpovědi by měla obsluha sypat z rukávu. Další lekce probíhají v kuchyni, kde občas vypomáhá i majitel. Jak naservírovat jídlo, aby zákazníka vystřelilo až ke hvězdám? Aby mu ratatouille připomnělo jižní Francii, prosluněnou pláž a dívčí bikiny? Proč se v létě podávají v palačince kompotované jahody, umělá šlehačka nebo k rybě nahořklé hříbky?

„Ochutnejte kapku vlastní medicíny,“ vybízí majitele naštvaný šéf, který si o Ševečkovi myslí, že se zařadil do dlouhé řady restauratérů, kteří riskují vlastní peníze tím, že se bojí chtít po personálu, aby uměl prodat jeho zboží. Kamarádství je v tomto případě zcela bezcenná věc. Lajdáctví dnes nikomu neprojde, to ať radši rovnou zavřou!

I povědomí o Rybárně je nedostatečné, proto se chystá propagační akce na náměstí za zvuků swingu. Rozřešení v podobě udělení či neudělení samolepky ale celé osazenstvo opravdu hodně zaskočí.