Ano, šéfe

Hlášky z Café Prague, Chicago, USA

"Tohle byl můj americkej sen - dát si hromadu jídla."

"Ještě ochutnám ten hambinec."

"Virus českých restaurací se přenesl i přes Atlantik."

 

"Rondon není kondom – nelze ho chvíli nosit a pak ho zahodit."

"Aby se z vašeho česko-polskýho dreamu nestala americká nightmare!"

"Při procházce centrem upozorňuje na všechny steakhousy apod: „Jsme na nebezpečným území pro všechny vegetariány.“

 

Příprava zátěžového oběda:

„Od šesti od rána tady lítám jako puk na náledí.“

U předměstských stánků s rychlým občerstvením: „Sem inspektoři od Michelina moc často nejezděj. Tuhle vůni jsem naposled cejtil na smíchovským nádraží.“

Polskému kuchaři Adamovi: „Nestůj tady jak necky u půdy! Tohle není žádný Zakopany.“

 

"Se mnou je dneska sranda jak s gumovým hovnem."

"Udělej si to jednoduchý, jinak tě z…ám jak Saxánu!"

Když opouští Café Prague: „Já se jdu někam najíst…“

 

Hlášky z restaurace Simsalabim, Plzeň

 

"Jsem odvážnej, dát si v prázdný restauraci rybu."

"Aby mě tady neproměnili na křečka!""Aby mě tady neproměnili na křečka!"

"Skippy? To už jsme nejed dvacet let…Proč bych měl přijet do Plzně a jíst klokana?"

"Kam vítr, tam černokněžnickej plášť!"

 

"Láska je pomíjející, blbost je věčná…"

"Suterén – špatně. Lidi věděj, že pod tou zemí jednou skončej a ještě se jim tam nechce."

"To je, jako kdybys dal kopec šlehačky na nějakou sračku!"

 

"Zastavárna. To bychom se mohli zastavit na jedno."

"To budu mít hlavu jak doplňovací velitelství."

Majiteli: "Ty se teda do Československo má talent, nehlas!"

 

"Bavil ses o tom s Čáryfukem?"

Takhle vypadá setkání s fanouškem. Nemůže ho někdo odčarovat?

To je Amerika ve spreji!

 

 

Hlášky z restaurace U Zběhlíka, Čistá u Litomyšle

Plnění jitrnic:

Zdeněk: „Dej mi zástěru, nebo budu zasranej jak král Šumavy!“

Pavel Kuře: To je blbý střevo. Zdeněk Pohlreich: Zdá se, že jediný střevo jsem tady já.

"Nemusíš se v tom hrabat jak bába v žiletkách."

"Restaurační podnikání není žádnej mozkovej trust."

"Já když jsem tahal ryby, tak ty ses ještě bál černýho kafe."

Majitel dává použité sirky do misky. Zdeněk na to: „Když chytne, tak si řekneš: Ta je dobrá, tu si schovám.“

Hlášky z restaurace Rybárna, Pardubice:

Slaměné prostírání: „V létě se to dává na stůl, v zimě před dveře.“

Vycpaný jelen na zdi: „Tuhle rybu jsem taky ještě neviděl…“

Demižony, láhve, sítě a sádrový vodník: „Polobolševický rustikální design, stejně módní asi jako Plechová kavalérie.“

"Ty sítě jsou pod stropem tisíc let. Kdybychom je sundali a vyprali, mohli bysme to prodávat místo kafe – ta voda by byla úplně černá."

 

"Ty brambory tady leží od loňský Velký pardubický, naposledy je tady jedl Váňa."

Majitel nakoupil víc surovin, protože se domníval, že natáčení Ano, šéfe! zvedne návštěvnost: „Že bychom fungovali jako přidružená atrakce? Že bych se procházel po parku s medvědem?“

Pomocník v kuchyni: „Ženská? Jedině milion a na prdeli úmrtní list – jinak nebrat!“

Zdeněk: „Zdá se, že jsem v životě nic nepochopil.“

 

"Sice to furt vypadá, jako když jde chudej chlapec k holiči – vymydlenej, ale chudej. Ale na tom bohatství zapracujem…"

Může mladý komsomolec kritizovat politiku komunistické strany? Může, ale je škoda mladýho života…

Před obědem: „Tak že bych tady pustil něco do šachty?“

"Teď vím, zač je v Pardubicích perník. Za dva žaludeční vředy a tři ledvinový koliky."

 

 

Hlášky z restaurace Kuželna, Hazlov:

"Bolševickej biftek vypadá stejně dobře jako všechno, co tady ti bolševici za ta léta udělali…“

Pizza zapečená v hermelínu: „Lituju, že nemám továrnu na hermelín v Čechách, to musí bejt kšeft jak stehno…“

 

„Jestli tahle hospoda přežije, tak se snad poseru.“

 Manželovi majitelky, sponzorovi Kuželny: „Mám takovou interní otázku. Nechtěl byste mě adoptovat?“

 

"Já jsem poradil procesí a ještě ho dnes hledaj."

Koření z velké pixly: „Trocha popela z mrtvýho dědečka.“

 

 

Hlášky z restaurace U Stoleté lípy, Hostivce:

„Klasické podávání příborů ve stylu, sejdeme se na kožním“ – bere příbory ze stojanu na stole.

 „To kuře je suchý jak cesta.“

 

 „Vy tady točíte pátej díl Rumburaka?“

– reakce na to, že najde v kuchyni vědmu, která odhaluje negativní energie.

Vědma prochází s kyvadélkem: „Kamile, nebereš nějaký prášky?“

Navazuje na konverzaci s vědmou:

„Až to tady vyřešíte, tak já se hodím do alfy a vpluju sem na obláčku a budeme to řešit dál.“

„Frajer neumí opíct chleba a pozve si čarodějnici.“

„Ještě tu nemá polívku z netopýra, ty vole.“

 

 

Hlášky z restaurace Pintovka, Tábor:

"Toho tady je, jak když plivne do Stromovky a zavře vrata!"

O místním friťáku: "Ten pamatuje Švédy na mostě!"

"Za mého mládí se tomu říkalo objektivní příčiny a jsou to jen výmluvy."

 

"Hlava napomádovaná, nohy smrděj…"

Kuchaři, který přes noc uklízel:

"Mám pro tebe dvě zprávy, jednu špatnou a jednu dobrou: 1. Působíš dost nevyspale. 2. Máš volno!"

 

"Nejrozšířenější české koření je strouhanka."

O bagetě: "Ta šunka pamatuje Žižku, když byl ještě svobodníkem."

 

Návštěva zahradnictví:

"To je tak hezký vidět nepravidelný tvary tý zeleniny. Ať si celá Evropská unie nasere s těma ohejbákama na banány!"

 

Setkání s houbařem:

"Tohle je jedlý? Nebo jenom jednou?"

Houbař: "Kdo neumí holubinky, nezná houby."

Zdeněk: "Kdo nešuká s vošklivejma, ten nešuká vůbec!"

 

Zdeněk: „Vy jste ňákej našlápnutej, pane!“

Houbař: „Vždyť sbírám houby 60 let.“

Zdeněk: „To jste dobrej, když jste furt mezi náma.“

 

"Takovej sympatickej pán, za tři minuty tě vyškolí, že koukáš jak Plha."

 

Nad novým vybavením kuchyně:

„To vypadá jako doopravdy.“

 

 

Hlášky z restaurace U sv. Filipa a Jakuba, Praha

"Tady je to staročeský celý."

"Tam je sejra, že se to lepí jak hovno na košili."

"Kaťák v přímým přenosu. To zná víc lidí než Hradčany."

 

Kuchař: „Tohle půjde zítra na minutky“.

Zdeněk: „To půjde tak akorát do prdele!“

 

"Jdu si pro prášky na žaludek!"

Zdeněk: "Kde je druhej majitel?"

Kuchař: "Nevím." Šéf: "Vy si myslíte, že je to tady Česko hledá SuperStar?"

 

"Specialita šéfkuchaře: dušený výkřik v průjezdu."

"To je vaše legendární kašička? Jak od babičky? Ta ji taky neuměla…"

"Nezapomeňte na to, že lhát do televize je smrtelnej hřích! To nikdo nedělá!"

 

Hlášky ze Sedmého nebe, Plzeň:

Bábin vrch z jídelního lístku: "Z tohohle vrchu mám chuť vrhnout!"

"Vypadám snad jako někdo, kdo měl chuť na Ondráše?" (řízek v bramboráku)

 

"To není restaurace, to je nádraží. To je těžkej Bahnhof. To je tak pro sjezd trabantistů, tak maximálně."

"Celý je to na sráču, tady už jen chybí, aby to někdo prohlásil za národní kulturní památku."

 

Kuchař Martin: „Po první výplatě jsem to zabalil a začal jsem lakovat auta.“

Zdeněk: „Lyže jsi neprodával nikdy? Ani neopravoval?“ (narážka na Jiřího Babicu, který dříve prodával lyže)

 

"Tady (v Plzni) je snazší získat vysokoškolskej diplom než uklidit kuchyň!"

"Bordel v kuchyni, je špína na talíři! Bordel v kuchyni, jsou sračky v žaludku!"

"Vy tady otrávíte půlku toho sídliště během pěti minut, kdybyste měli to štěstí, že ty lidi přijdou."

"Mohl bych bejt na vás větší svině, ale nezasloužíte si to!"

"V kuchyni vládne totální rozpad, systém kluci hurá za ním!"

 

Majitel přináší pytel oškrábaných brambor v průhledném obalu.

Zdeněk: "V tomhle je brambor asi jako rychlosti v cikánským kolotoči. To je shit v pevným skupenství. To je mrdina s.r.o.!"

Majitel namítá, že je to je vakuově balený.

Zdeněk: "Vypadám jako slepec? To poznám, že je to vakuově balený... To je vakuově zkurvený!"

 

"Ty do toho čumíš jak kráva do hodin!"

"Ty než to přečteš, tak já jsem třikrát posranej!"

 

"Když ses v mládí rozhodoval, co budeš dělat, byla pro tebe kuchařina jasná volba? Teď už víš, že ses rozhod blbě…"

"Vy mi chcete říct, že si tady někdo objedná svatbu? Rozvodovost 50 % v Český republice, jestli jste taky nepřispěli svojí troškou do mlýna."

 

Majitel: „Je to zajímavá zkušenost…“

Zdeněk: „Vy jste taky zajímavá zkušenost, lidi se sem na vás budou jezdit dívat místo na americký pomníky.“

 

 

Hlášky z Bohémy, Brno

 

"Tady zjistíme, kde má čmelák žihadlo."

"To chutná jak na židovský svatbě: pytel česneku a k tomu přehlídka mražený zeleniny."

 

"Jedno je strčit si dva prsty do prdele a jeden olíznout – to je jedno!"

"Obdivuju vaši osobní statečnost a nasazení." (k personálu)

 

"Vozí si prdel v bílým bavoráku a nemá na maso?" (o majiteli)

"Můj vůz můj hrad." (k majiteli)

"Než to dotočíme, tak to auto prodaj – nebo taky ne."

 

"V situaci, kdy ta kuchyně je rozesraná na kaši, tady se vaří šest slevových menu!?"

"Oni ti dluží už tolik peněz, že je z tebe parter." (ke kuchaři)

 

"Ať mě nikdo nepodezírá, že fandím Zbrojovce, nebo nesmím zpátky do Práglu."

"Tady je nějaký varieté? Kdybyste se vy dva naučili jezdit na dvoukolce, tak jste samý prachy." (k majitelům)

Zdeněk: "Máte tady někde to vaše blbý moravský víno?" Kuchař:"Ne, my máme bílý, červený a pro Pražáky…" Zdeněk: "Slyšel sem."

 

"Jsou to flákači, budižkničemu líný a ještě ke všemu tomu nerozuměj!"

"Chtělo by to zavřít – a všechny!"

 

 

Hlášky z Černé kočky (dříve Scandinavia), Svitavy

 

"Když mně bylo jako tobě, tak jsem se ještě bál černýho kafe…"

 

Čertovská pochoutka z menu: „To je kaťák?“

Kuchař: „Ne, flamendr.“

Zdeněk: „Á, málem bych zapomněl.“

 

"Jak prodělat peníze, lekce první" (vývar s velkým kusem masa).

"Největší průšvihy začínají vždycky výzvou."

 

Mražené bramboráky na dně mrazáku: "Vy tu máte střelnici na hliněné holuby?"

Mražené dorty jako prezent obchodního domu: „Ty ať si strčí do prdele!“

Kuchař oponuje, že by se tam čtvercová krabice nevešla.

Zdeněk „Kde je vůle, tam je i cesta!“

 

"Stojí a čumí jak Bulhar do mlátičky."

"Kouká na mě jak pětikilovej datel."

"Já bych ho praštil tou lyží, aby se netrápil."

„Přestaňte si z toho dělat prdel, protože dostáváte výplatu z toho, co si někdo vyndá z vlastní kapsy!“

Kuchařům: „Jste ta nejhorší možná kombinace, jakou si majitel může přát: Nic neumíte a ještě na to serete.“

 

"Začal jsem si s tebou tykat, abych tě mohl líp poslat do prdele!"

"Příště až pojedeme točit, požádám produkci, aby nejprve zajela do Ruzyně pro pytlíky na blití a pak teprve pojedeme natáčet…"

"Vy té gastronomii nemůžete ublížit, protože vy o ní ani nic nevíte!"

 

"Je jedno, jak se kdo snaží, důležitý je, kolik dá gólů."

Servírka: „To se bude měnit…“

Zdeněk: „Ony budou taky Vánoce…“

"Všichni maj pocit, že hospodský maj v prdeli mincovnu. Že se přikrčíme se a nasereme spoustu peněz a jdeme je utratit večer za děvky. Ale tak to není…"

 

"Pozor hlášení! V našem pořadu uvidíte, jak se správě nepropaguje restaurace."

"Já, když si sáhnu na eidam, mám ekzém."

"Každým dalším hermelínem v bramboráku si zhoršujete pověst. To je gastronomický východoněmecký porno."

"To je hroznej zvuk. Když to slyším, tak koukám, z kterýho vokna vyjede skokan na lyžích…"

"Kdo chce jiným svítit, musí sám zářit."

 

 

Hlášky z Motorestu Galerie

„Americké brambory s česnekem, americké brambory s nivou. God bless America! Ještěže se to nejmenuje Obamův rejč, nebo tak nějak…“

„Já kudy chodím, tudy chválím…“

 

Servírka: Tak šunka zas není tak úplně maso…

Šéf: To máte bohužel v Český republice pravdu.

 

„Přírodní šťáva? Z kterýho pytlíku?“

„Musím dát bacha, abych se nezpotil, protože mi z toho jídla vyskočí na čele pytlík s vegetou.“

„Co by vařili český kuchaři, kdyby do toho jídla nemohli dát sýr?“

 

Šéf: Můžu si vzít na rozloučenou s sebou kousek plovoucího kuřete?

Servírka: Vidíte, že vám to chutná…

Šéf: Já mám hlad. Omáčku jsem si už očistil. Přemejšlím, kam bych šel na oběd. Tak mi držte palce.

 

„Milí diváci, za tohleto všechno můžete, protože jíte to hnusný jídlo v hospodách!“

„V pohodě? To je blbý, když je jedna hodina a kuchař je v pohodě.“

„Skočím pod náklaďák, s rozběhem. A skončím támhle na tom kříži.“

„Ať mi tam zapíchnou lízátko.“ (O jídle, nad nímž se v kuchyni dohadovali, jak ho ozdobit.)

„Rajče to nezachrání…“

 

„Já vám je tady trochu přebrousím, tady ty dva…“

„Gastronomie je zaměstnání na celej život. Je hezký, když to umíš, a stojí to úplně za hovno, když to neumíš…“

„Jestli pojedeš dál v tomhle, budeš stát na pracáku jak debil a čekat, kde tě nechaj vobracet nějaký hovadiny…“

 

Zdeněk: Máte tady nějaký ryby, ležáky, který je potřeba prodat?

Majitelka: Jo, žraloka…

Zdeněk: Žraloka mám na botě. K jídlu nebrat.

 

„Ta ryba se vytáhne z moře, zmrazí se, postaví se k tomu chlap s motorovou pilou a jede. To samo o sobě není nic, co by vyvolávalo chuť k jídlu…“

„Pomocník dobrého polévkáře…“ (Při likvidaci dochucovadel.)

 

Majitelka: Bývalý kuchař nám říkal, že se už vývar nesmí dělat z kostí, že to hygiena zakázala.

Šéf: Ať si ten svůj prášek strčí do prdele, dobrým si neuškodí. Vzkažte mu, že mu nechám ruku líbat, jo?

 

„Ty se učíš na kovboje, nebo na kuchaře? To mi vysvětli…“

„Koření na ryby? Ještě že nejsem ryba!“

„Když se to učili, byli zrovna na záchodě.“ (O mladých kuchařích a jejich vývaru.)

„Proč se říká trojobalu trojobal? Protože tam jsou tři věci, a ne že se to smíchá dohromady v tu hnusárnu, jak se to dělalo za komárů.“

„Dva mladí kuchaříci spolupracují se starým, ojetým nervákem jedna radost.“ (Zpívá si.)

 

„Tady stojím jak nějaká animírka posraná, vole.“

„To je krása? To se to vaří? Bych blil!“ (Prohazuje kečup otevřeným oknem.)

„Ať to žrádlo trochu vypadá, do psích pochev urousanejch… Pardon, dámy!“

„Šlo nám to tak dobře, že to dokonce i lidi jedli…“

 

Servírka: Na začátku jsem si myslela, že je to morous, a teď ho začínám mít ráda…

Šéf: Jen nepovídej, myslela sis na mě už od začátku…

 

„Řízek je na tom moc dobře, ale já jsme na tom hodně špatně.“

„Já bych jim srazil hlavy dohromady. Bez komunikace, bez systému, žrádlo hrozný, to je parta, já bych je zabil!“

„Já bych mu roztrhl prdel až k lopatkám, když ho vidím!“

„Davidovi se dneska nedařilo – zdá se, že šoková terapie nefunguje pro každýho. Sledujeme zlom jedné kuchařské kariéry.“

 

„Co tady ta hospoda předvádí – lidská odvaha nezná hranic!“

„Zaved bych tady útrpný právo a toho, co by udělal něco blbě, bych přivázal tady k tomu sloupu a bičoval ho elektrickým kabelem.“

„Čím to je? Tím, že neumíte vařit a blbě se učíte ve škole.“ (Když v rádiu běží písnička od No Name Čím to je?)

 

„To je krásný, že by na mně přeci jen něco bylo?“ (Když dostal pusu od paní Vlaďky.)

„To podpálíme, ne?“ (Vlaďka ho informovala o levném konkurenčním penzionu.)

„Je mi ze sebe špatně, jsem čím dál hodnější…“

 

 

Hlášky z restaurace Blue Note, Kralupy nad Vltavou

"Tady je vzduch jak v poklopci."

 

 

Hlášky z restaurace U dubu, Třebíč

„To vypadá, že piksla omáčky Café de Paris byla ve slevě.“ (Omáčka byla mnohokrát na jídelním lístku.)

„Řecký kuřecí steak zapečený s hermelínem. Řecká kuchyně je především o hermelínu.“

„To není kuchař, to je odvážná školačka.“

„Ten stůl ovládl pach chemicky vyráběných potravin a citron to nezachrání.“ (Nad první ochutnávkou.)

 

„Jak tohle můžou jíst? Ty brambory, ty pamatujou Švédy na mostě…“

„To vypadá jako kinderscheisse.“ (O pokrmu Gladiátor.)

„V kartách se říká – když nevíš, tak si troufni. V český gastronomii platí – když nevíš, tak to posyp sejrem…“

 

„U toho hnusu je kuřecí kremace a rajče jen kvůli tomu, že je červený.“

„Jestli mám říct, co je nejlepší, tak to bude hodně tichý vysílání, to můžeme točit němej film, to není k žrádlu.“

„Quo vadis, česká gastronomie? To by mě fakt zajímalo…“

 

Zdeněk: "Drahouškové, chcete znát pravdu?"

Katarína: "Pravdu, nebo váš názor?"

Zdeněk: "To je stejný…"

 

„Teď musím vidět pachatele toho strašnýho jídla.“

„Proč bych, do prdele, měl jíst kuře s lososem na jednom talíři?“

„Počkej, ty to tam sypeš jak Babica! Musíš gently…“

 

Zdeněk: "Buď svýho kuchaře kopnete do prdele, nebo ho naučíte vařit."

Katarína: "My víme, že si to lidi rádi dávaj a že se na to jídlo vracej." (O jídle Galdiátor.)

Zdeněk: "To je fór na nástěnku, to je fór jako prase."

 

„Kuchař neotvírá flašky a neleje je po talířích. Kuchař připravuje potraviny. To po tobě budu chtít..“

„Nejmenovaný výrobce instantního zázraku na počkání.“

„Jste to, co jíte, pane kolego.“

„Já vím, co to je. Působím snad na tebe dojmem slepce?“ (Vylévá kanystr s thajskou omáčkou.)

 

Zdeněk a Katarínina bylinková zahrádka: Viděl to ten vocas (kuchař)? Byl tady? To mě zabije! (Šéf se válí mezi záhony benediktinské zahrady a trpí.)

„Jakpak se asi Kájovi vaří bez prášku? Já tam na něj vlítnu, že se bude divit i nohama.“

 

Zdeněk: "Chodíš tam na tu zahrádku?"

Kuchař: "Tak dvakrát do týdne."

Zdeněk: "Máš chodit dvakrát za den – před obědem a před večeří."

 

Zdeněk: "Tak jak ti to jde?"

Kuchař: "Dobrý to je."

Zdeněk: "To přejde, uvidíš."

 

„Ten je zmatenej jak lesní včela.“

„Že by v tom klukovi byla přece jenom troška naděje? Něco ví, práškař.“

„Poved se nám takovej válečnej komisárek“ (Po prvním pokusu o chleba.)

„Ty do toho kloveš jak vrána do hovna.“

 

„Nehrab se v tom jak student v pochvě a hoď to tam všechno. To asi vystřihnem, ne?“

„Dobrý? To je málo, ty se z toho musíš posrat, když to nandaváš.“ „Ty lidi tam musej sedět a řvát hurá.“

„V tomhle tempu jsem nervózní jak sáňky v létě.“

„Dneska přijdou holky na rybu. Ty jim to tam takhle přineseš a oni řeknou: ,Božskej Kája je tady.‘ Ty prostě narušíš institut božskýho Káji a uděláš ho ze sebe.“

 

„Co je pro mě obrovský zklamání, je to, že jste to zvládli. Já vám nevěřil…“

„Mluv, nebo ser písmena! Máš na vybranou…“

„Když sem teď někdo vleze a objedná si paprikáš, tak bude koukat jak prase po první ráně.“

„Kájo, jestli to nebude dobrý, máš ve mně nepřítele na život a na smrt. Zlikviduju tě jak bramboračku.“

„Až se to odvysílá, tak se z toho tady poserete. Tak byste se měli ještě chvilku připravovat.“

 

 

Hlášky ze školní jídelny Bílá, Praha 6

„Ty vole, já nemám přezůvky. To bych se měl schovat před školníkem.“

„Vařená kukuřice s bramborem. Chudáci malý…“

„Nejhorší bylo, když jsem já chodil do školy a plata smrděly jak psí kšíry.“

 

„Nečeká na mě někdo v kuchyni s válečkem za dveřma?“

„Máme první den natáčení a ještě jsem neřekl jediný sprostý slovo. Když jsem chodil do školy já, tak jsem řekl víc sprostých slov než dnes.“

„Počkejte, až spolu půjdem na Oscary po těch červenejch kobercích.“ (Pochvala kuchařce.)

 

Šéf: Co máš rád?

Žák: Těstoviny s kečupem.

Šéf: Tělesný tresty jsou už zakázaný?

 

„Dostat se ze školy nebylo tak jednoduchý. Připadal jsem si jak slavná herečka.“ (Podepisuje památníčky.)

„Už vím, kam půjdem na oběd! Já vůbec nevím, proč jste nás sem zvaly?“ (Když ochutnal koprovku.)

„Tohle je normálně dobrý. Za dvacet pět korun nikdo nemůže ani pípnout.“

„Konečně jsem dokonale pochopil, proč nechci zaměstnat ženský.“

 

„Nejhodnější na mě není nikdo, ale relativně hodná je paní šéfová i paní šéfová tý kuchyně. Paní ředitelka hodná není, protože ona asi nechce bejt hodná.“

„Příliš mnoho kuchařů zkazí polívku a to je možná něco podobnýho jako tady.“

„Držte mi palce, ať mě kuchařka nevezme mokrým hadrem.“

„Udělej si ten život hezčí, než zjistíš, že se na to, aby byl hezčí, strašně nadřeš.“ (Když dává ochutnat učni pravý parmazán.)

„Je šokující, že dneska tady krmíme svoje děti za cenu jedný plechovky žrádla pro kočky.“

 

Zdeněk: "Ta když se vám zakutálí pod auto, tak už si dneska ani nekleknete." ( O dvacetikoruně.) 

Kuchařka: "Já bych ji teda vyrvala z betonu."

Zdeněk: "Já bych to auto odtlačil taky, protože jsem lakomej."

 

„Já s tím jenom zamíchám, aby se nám to nelepilo jak pot na košili.“

„Čuchni, jak sviňa. Trošku parmazánu a je vyhráno.“

„Zdá se, že bramborová kaše je velký téma.“ (Na schůzi.)

 

 

Hlášky ze Slepé koleje, Benátky nad Jizerou:

"Tak se podíváme, kde pan řezník říznul vedle…"

"No, jednoho spasitele už tady mají"… (když se dívá na foto Lenina, výzdobu lokálu)

"Hm, plnej popelník jako předkrm."

 

"Vem si gumu a vygumuj si tohle jídlo z hlavy…"

"Tak chlapci, snad vám to na ledě půjde jako s tou flaškou kečupu…"

"To nejsou ovocný knedlíky, to jsou amarouny s borůvkama…"

 

"Omáčka je silná jako noha od kulečníku."

"To je studený, jak tělo starý ženy."

 

 

Hlášky z Hejtmanského dvora, Slaný:

"Mám to tady otevřít, nebo vyrazit!" (problematický vchod)

"Tady je uvítací výbor, už se nemůžu dočkat…"

"Už mě nenávidíte?"

 

Personál: „A proč i vy máte na jídelníčku v zimě rajčatový salát?“

Pohlreich: „Protože jsem debil.“

 

"Jídelní lístek je napsanej jako Vojna a mír."

"Byl jsem zarostlej jak rezervní Kristus."

"Nahřejem jim talíře na 90 stupňů a holky s nima půjdou aspoň rychlejc."

 

"To je doktror Jekyll a Mr. Hyde český gastronomie…"

"Rakovina na pochodu…"

"Já jsem nasranej jak starej chlap…"

 

 

Hlášky z Blue Pointu, Praha 8:

"Ten dekor je šokující! Asi zabiju provozního!"

"Titanic – tam se to stalo aspoň neočekávaně…"

"To je říše pohádek. Přál jsem si k Ježíškovi létající plášť."

"To je návrat o dvacet let zpátky. To bude šichta, přátelé!"

 

"Váš kuchař bydlí ve Slaným a navrchu těch těstovin zpívá Petr Spálený."

"Je to tak blbý, že to bude celkem jednoduchý zlepšit."

"Tady brzo někoho zabijete, jestli to tu konečně neumejete."

 

"Tisknem se tady k sobě jak dva homosexuálové." (při výrobě kaše).

"Nahatá bába na zdi, aby se tu líp jedlo – já chci domů!"

"Takhle se dělá v Rusku…"

 

"Pomoc! Ženy a děti do člunů, muži k pumpám. Loď se potápí!"

"Ty lednice jsou časovaná bomba…"

"Váš dodavatel masa by zasloužil nakopat do prdele. Jel s tím do zoo a udělal si odbočku sem k vám…"

 

"Dejte těm lidem něco k jídlu. Drůbeží pokušení. Oni si sem nechodí číst. To není knihovna, taková pí…"

"Kateřino, mé srdce vzlétá jako jestřáb…" (potom, co dostal od produkční šťouchadlo na brambory)

"On o tu hospodu chce normálně přijít!"

"Aby toho nebylo málo, ve strašidelném zámku ještě vypadl proud."

 

 

Hlášky z Lesního zátiší, Vejprnice:

"Jedu rozdávat radost a smích…"

"To je ten pajzl u tý pumpy?!"

"To není lesní, ale spíš bolševický zátiší…"

"Uprostřed plzeňských hvozdů servírujeme hrdě čínské nudle!"

 

"Sem bych šel, jen kdyby na mě někdo mířil pistolí…"

"Co na mě tak koukáte, vy jste nikdy neviděla živýho chlapa?"

"Kdo uteče, ten vyhraje…"

 

"Ten losos si zaplaval ve friťáku?"

"Děti se pozvracej v dětským koutku, protože se jim tam kouří…"

"Ta vaše hospoda je tak ošklivá, až je hezká."

"Největším nepřítelem českých kuchařů je jejich fantazie."

 

 

Pohlreichovy hlášky z Panského dvora, Praha 4:

"Každýho, kdo se u mě v kuchyni dotkne hovězího masa paličkou, čeká trest smrti…"

"Tady si někdo myslí, že mám hlavu jenom na klobouk…"

 

"Instantní zázraky - moje parketa. Zdravíme doktorku Cajthamlovou!"

"Nenazývej se šéfkuhařem, když neumíš vařit!"

"Nic neochutí jídlo tak stejně jako vegeta!"

 

"Já mám žízeň, že bych mohl lemtat ve dvou hospodách najednou…"

"To má 250 gramů? Tenhle utrápenej Bohoušek má 19 deka – budete učit starýho orla lítat!"

"Tady není žádnej spací vagon, bude to černý jako rakev."

"Co ten alsaskej koláč? Nejsou z toho náhodou Černošice?"

 

"Vařit bez myčky, to jako mise na Antarktidě."

"To jsou brambory, že je budou vysílat v rádiu."

"Tímhle tempem, byste mohli tak maximálně dělat tak svačináře v hladomorně…"

 

 

Hlášky z Arteru, Praha 14:

"Máme tady šnitlíkové kopí…"

"Máte záchody jak v Alcronu…"

"Omáčky vaříte, nebo přáškujete?"

"Na place každej kouří jak sádrovej ježek!"

 

"Kuchař je poloviční lékař. Musí dbát o zdraví národa."

"Jestli tohle je vývar, já jsem svatá Panna orleánská…"

"Zaměstnej si tady osmirukou chobotnici, když to chceš takhle stihnout."

"To je přehlídka zbytečných pohybů."

"Člověk by chtěl vařit, ale místo toho jede slalom mezi těma všema možnejma sračkama."

 

"Lucciano jdi do toho a neber žádný zajatce!"

"Nejsme v restauraci, jsme ve spořitelně času."

"Když se vzbudíte dřív, než zazvoní budík, je jasný, že je to láska."

"Všechno vždycky funovalo, než tam vlezlo to plašatý hovado."

"Jako CIA si už asi takhle provařenej nevydělám."

 

 

Hlášky z Mlýnského domova, Jinočany:

"Padesát svateb do roka, kdy ty lidi dostanou rozum?"

"Tenhle tuňák vypadá, jako kdyby nešel ze solárka, ale z krematoria…"

"Tady už chybí okolo tý ryby akorát plechovka."

"Tohle je ta sušárna na tuňáka?"

 

"Pane, chcete oblohu? Tak se podívejte z okna…"

"Pánové, přece nejste žádný křováci, abyste se báli, že vám kamera sebere ducha."

"Maminko, ty to vidíš, kam jsem to zase vlezl."

"Přijel soudruh Ježíšek."

"Tady máme masa jak u rasa."

 

"Vypadám jak ožralej Mozart." (reakce na pokus o první převlek s parukou a knírem).

"Já mám hlavu jak doplňovací velitelství."

"Vypadám jak úplnej debil, jako kdybych přijel rychlíkem z Drážďan před dvanácti lety. Alles gute."

„Ty budeš hrát moji partnerku a já budu hrát Helmuta“ (kostymérce)

 

 

Pohlreichovy hlášky z Pí localu, Písek:

"Tak tady se to mrská (vaří)"?

"Až sem přijde hygienik, tak ho na férovku jebne!"

"Vypadám jako Mickey Mouse? Jak ho poznáte? Já mám pět prstů a on jen čtyři…"

 

"Moje bába by řekla: „Hlava napomádovaná a nohy smrděj!“

"Teď jsi z toho udělal michellinskou hvězdu, ty nádhero…"

"To je hnus fialovej, co tenhle národ sežere, to je k nevíře!"

 

"Blbě se mi to říká, ale chutná mi to!"

"Ten kuchař bude dobrej, ten dojde jak brambor v páře."

"Jsem králík nějakej přiblblej?"

"Jedině že by se zkřížily brambory s filckama a samy se škrábaly."

"To je dobrý jak prase, ta klobása, pane šéf…"

 

"Tu pozvi, ta málo sní…"

"Zalij to vývarem! Ale voda stačí, aby ty lidi z toho tady neměli úplnej šok…"

"Byl jsem v kuchyních, kde občas něco chybělo. Ale ještě jsem nebyl v kuchyních, kde chybělo úplně všechno!"

"Nemůžeme lítat pro maso furt dozadu jako parta mongoloidů."

 

"Ale co, na doživotí to tady nemám."

"Myslíte si, že mě venku vysadil dědeček automobil?"

"Za chvilinku tam vlítnem jak vandrák do putyky."

"Ten steak jsi umučil k smrti…"

 

 

Hlášky z Fregatty, Měchenice:

"Ať nevaří to, co vaří každej vožralej blbec v umatlanym tričku, ale předvede, co umí…"

"Já už jsem jak inspektor Colombo."

"Nová doba, v Čechách už lidi nechtějí jíst zadarmo!?"

 

"Ta holčina se potí už teď…"

"Restaurace je jako cirkus. Jsem nemocnej, bolej mě zuby, host to nikdy nesmí poznat…"

"Ta vaše princezna by měla vědět, že tenhle mejdan platíte vy…"

 

"Salát je suchej, jak dědečkův skalp…"

"V těch okolních špeluňkách bych nenechal najíst ani svýho psa."

"Jak to, že se mnou souhlasíte, včera jsme se tak krásně hádali?"

"Copak, že je to zdravý... Na to lidi kašlou, hlavně, že je to dobrý…"