Ano, šéfe

Když Zdeněk Pohlreich dorazí do Moravské Třebové, je v šoku. Na náměstí nevidí ani jednu restauraci. Cíl jeho cesty leží v jedné z bočních ulic hezkého městečka. Restaurace Excalibur, jak je patrno už podle názvu, štítu a amatérské malby na chodbě, vychází z legendy o králi Artušovi a bájném meči. Interiér je stylizován do středověké krčmy, v krbu plápolá oheň, pod barem prýští pramen z kašírované skály a skví se další meč – a mezi tím vším si zoufají provozovatel Josef Sís a jeho partnerka.

Realita je neúprosná – lidé sem po dvanácti letech přestali chodit a nepřičaruje je ani Merlin s Morganou. Kvalita jídel a jejich prezentace se zasekla v dřevních dobách českého kapitalismu a v kuchyni navíc vládne mocný démon alkoholu. Spolu s provozní slepotou majitele má podnik namířeno ke krachu během několika mála měsíců. Buditel českých restaurací doufá, že Excalibur neexne dřív, než tam dojde. A když si pak na vývěsce přečte, že se pořádají dny gotické kuchyně, mrzí ho, že nepřijel na koni. Zdeněk Pohlreich si chvílemi myslí, že tady by nepomohla ani družina blanických rytířů. Jak s tím nakonec pohne šéf Café Imperial?

Když jsem byl na vojně, tak jsme snad vařili lepší věci

 
Interiér restaurace připomíná historický hrad, židle jsou středověké, vůkol brnění. I zdejší jídelníček Zdeňka přenese na Camelot. Jedním z chodů je leklá ryba, což by asi odradilo i hladového Lancelota. Další perly menu jsou „dech mrtvé milenky“, „svatý grál“ apod. Šéfova testovací objednávka kuchaře v černých rondonech připomínajících kominíky nepotěší. Správně tuší, že ani játra s borůvkami Zdeňka nenadchnou. „Zdéňo, nejseš žádnej měkkejš!“ povzbuzuje sám sebe šéf, aby se přinutil ochutnal další blafy české gastronomie „s plátkem šunky a hezky zapečené sejrem“: kečup, sýr a bramboráčky, steak s omáčkou z nějaké hotovky. Pan Sís, nejsvětlejší bod tohoto stravovacího zařízení, který „bojuje doprava a doleva a neví, jak dál“, není tak infantilní, jak by mohl podle konceptu být.

Realizuje starý nápad majitele domu a restaurace. Zdeněk Pohlreich však celou ideu zpochybní. „Jakej byl středověk? Hnusnej, krvavej, na potkání vás někdo propíchl kudlou nebo vám znásilnil manželku. A dožil jste se průměrnýho věku okolo čtyřicítky... Co je na tom pěknýho? To je falešná romantika…“ Tvrdá realita ale naopak je, že v šest večer Excalibur zeje prázdnotou a žádné přípravy před večeří tu nefinišují. Proč taky? Vždyť jsme v Moravské Třebové, je krize, lidi tu nemají zaměstnání ani peníze, vyslechne si Zdeněk opět tu obehranou poraženeckou písničku.

 
Už tak mizerná kuchyně má další velký problém. „Nelemtá se tam trošku? Čekáte, až všechno vypijou? Asi byste to neměl trpět,“ nabádá pana Síse šéf, který podobný malér už vycítí na sto honů. Partnerka majitele, kterou Zdeněk Pohlreich také vyzpovídá, tvrdí, že nejslabším místem jejího přítele a otce jejich malého chlapečka je vztah k personálu. „Je měkký na lidi a ví o tom,“ říká. „A po dvanácti letech se také cítí vyhořelý,“ dodává.

Na zátěžový večer přijel pan Kuře z restaurace U Zběhlíka

 
Vzpomínáte si na příběh dvou bratrů, sympatickou pracovitou rodinu a jejich skoro pohádkovou restauraci U Zběhlíka? Od Zběhlíka dnes nikdo nezběhne, majiteli se daří, skoro nestíhá. Zdeněk ho pozval, aby své pozitivní zkušenosti předal dál a promluvil si s provozovatelem Excaliburu. Během chaotického zátěžového večera se projevily všechny nectnosti příliš rozsáhlého menu, které by nemohl pokrýt ani bájný rytíř, natož s alkoholem bojující kuchař Jirka.

 
A jak si stojí konkurence? Zdeněk si jde také prověřit zdejší vývařovnu, kde se to pěkně točí. Bohužel zjistí, že jídlo mají lepší, zelí výborné a ještě ke všemu za stejné peníze. Čím chce Excalibur konkurovat? Je třeba se odhodlat k zásadním krokům: „Vy se v hospodě neprošetříte k tomu, že se budete mít dobře, vy si ty peníze musíte vydělat!“ zní šéfova zásadní úvaha. Zkroušený majitel musí začít myslet víc na sebe, podnik a rodinu než na personál. „Až se z toho položíš, ty lidi tě utopí na lžíci vody…Ty se musíš změnit, nikdo jiný to za tebe neudělá,“ domlouvá mu šéf. „Nemám chuť říkat vám: připravte lidi o práci. Já jen říkám, braňte si svůj byznys! Taky mám za sebou chvíli, kdy jsem jel do práce a cestou jsem se třikrát pozvracel, protože jsem byl s nervama v kýblu,“ přiznává lidsky Zdeněk Pohlreich.

A stranou si vezme ještě mladého kuchaře Jirku, který má problémy s pitím: „Jestli s tím něco neuděláš, tak se tady za rok můžeš válet po ulicích. Navíc to má negativní dopad i na podnik.“ Jiří se odhodlá k zásadnímu kroku a ostatní ho v tom nenechají úplně samotného. A pan Sís se konečně rozhoupá k zásadní změně. Začne interiérem restaurace, která je najednou světlá a bez zbytečného balastu. Je to neuvěřitelná proměna, jen meč visí ve štítu dál. „Jen aby to nebyl meč Damoklův,“ bojí se šéf při návratu do Moravské Třebové. Jak ohodnotí galantinu a domácí polévku od nového šéfkuchaře? Kolik rozdá hvězdiček?

Uvidíte v pondělí 1. října večer ve 21.30 na Prima family!