Ano, šéfe

V podzámčí Benátek nad Jizerou je restaurace se symbolickým názvem Slepá kolej, která je součástí širšího komplexu Wellness hotelu. Její majitel se obrátil na šéfkuchaře Café Imperial, aby mu pomohl se svízelnou situací, do které se dostal.

Pan Baxant je původně řezník a, jak tvrdí, v kšeftu nezná bratra. Není to jen fráze, tady to platí doslova. Majitel skutečně odvolal svého bratra, protože se podnik pod jeho vedením dostal do červených čísel, i když v poledne vaří až padesát obědů.

V kuchyni kraluje pan Pařízek, který byl chvíli též provozním, pan Baxant ho ale zase rychle vrátil do kuchyně. Na místo provozní počítá se svou manželkou. Na Pařízkovy paty už ale šlape mladý a ambiciózní kuchař Pavel Vedral, který je pyšný na své menu a majitel ho vidí jako novou krev a naději do budoucna. Protože kuchyně tvrdí každou správnou hospodu, jde Zdeněk Pohlreich zkontrolovat situaci. Bude totiž nutné rozhodnout, který z pánů bude nakonec kralovat v kuchyni jako šéfkuchař. Zda dá majitel přednost místní tradici, nebo nastoupí mladý terorista, jak ho nazývá jeho zkušenější kolega. Kuchaři budou svoje síly moci poměřit v konkurenční soutěži při porcování a přípravě masa.

Zdeněk Pohlreich poněkud srazil hřebínek mladému Pavlovi, který je tak pyšný na svůj jídelníček, že se bojí, aby mu ho neukradla konkurence. Nabídne svoje jednodušší řešení a menu z „opravdového jídla“, které přijdou „okoštovat“ sportovci, protože dnes se vaří pro místní hokejisty. Budou spokojeni a pozvou Zdeňka Pohlreicha fandit na zápas?

Protože je pan Baxant řezník, dozvíte se hodně o mase, jeho cenách, porcování a samozřejmě přípravě. Také posoudíte trochu eklektický interiér podniku, kde se mísí železničářské a hokejistické rekvizity. Zůstane restaurace „na slepé koleji“?