Ano, šéfe

I proto se Klára rozhodla, že její kavárna bude podnik přísně nekuřácký, přátelský k dětem a mladým rodinám. Takových podniků přibývá, jej jich ale pořád málo. Možná se to brzy změní, protože od 1. července 2010 nabude u nás účinnosti novela antikuřáckého zákona, podle níž se musí vlastník daného zařízení sám rozhodnout, zda kouření povolí nebo nepovolí, a vyznačit to u vchodu příslušnou grafickou značkou. Je jasné, že to mnozí restauratéři využijí.

Zákon je výsledkem kompromisu, na jakém parlament dlouho hledal shodu. Odpůrci kouření mu vyčítají, že je málo účinný, a volají po úplném zákazu kouření v restauracích a barech. Zastánci kouření v něm naopak vidí další krok k omezování osobní svobody. Je to choulostivé téma, protože někteří hostinští – už tak dost válčící s krizí – se obávají, že jim ubudou hosté. Největší strach mají ti venkovští, k nimž si na pivo, cigárko a fotbálek v televizi vyšlapali svou podvečerní cestičku místní štamgasti. Češi jsou v tomto ohledu jedním z posledních ostrůvků tolerance, ve většině evropských zemí už platí úplný zákaz kouření. Konkrétně si člověk nesmí v restauraci zapálit ve 21 zemích Evropy (včetně těch nečlenských). Jde například o Irsko, Francii, Norsko nebo Itálii. Nově k zákazu kouření přistoupili také v Chorvatsku, Bulharsku a Turecku. Podle údajů ze severní Ameriky, kde se už nekouří od roku 2003, vyklubal nakonec z antikuřáckého opatření dobrý kšeft. Tak například v New Yorku prý prodají mnohem více jídel než v minulosti, protože hostům sousedi nekouří pod nos. Podobná situace je i v Evropě, kde se třeba v Irsku a v Itálii po zavedení zákazu ve veřejných prostorách počet návštěvníků nesnížil, a navíc vzrostl prodej pokrmů. Z tohoto důvodu oznámila zvýšení svých tržeb i společnost, která provozuje bary ve Skotsku.

Na druhé straně ale odpůrci zákazu kouření upozorňují na fakt, že na omezení kuřáků vydělávají především velké řetězce restaurací a kaváren. Malé bary, kde se nevaří, prodělávají. Za starých časů trávili kuřáci ve svých podnicích popíjením a klábosením celé hodiny. Dnes se zdrží jen polovinu času, navíc chodí kouřit ven a méně pak konzumují. Pokud nepřeje počasí a hosté nemohou sedět na zahrádce, přicházejí majitelé o výdělek. Odhaduje se, že v takovýchto podnicích klesl zisk o 7 až14 procent. Přínosem je snad jen rozvoj nového stylu navazování známostí, tzv. smirting, který jen vzkvétá. Název je kombinací anglických slov flirtování a kouření. Lidé na chodníku si při zapálené cigaretě nezávazně povídají a navazují nové vztahy. V Irsku se tak prý od roku 2007 seznámila na ulici až čtvrtina párů, které navíc spojuje jakési spiklenectví vyobcovaných kuřáků.

Ochránci přírody se zase obávají  negativních vlivů venkovních plynových ohřívačů, jež se v chladnějších zemích (Irsku, Británii, Norsku) po zákazu kouření rozšířily. Kuřáci prostě sedí venku a dál kouří. Ještě před zákazem tyto ohřívače ve Spojeném království vyprodukovaly každý rok 380 000 tun skleníkových plynů. Je jasné, že nyní to bude mnohem víc. Ve Francii, Itálii a Řecku tamní počasí kuřákům přeje a venkovní restaurace mají tradici. Například ve Francii je vysedávání před kavárnou a pozorování dění na ulici už tradice.