Ano, šéfe

Začátek šéfových dobrodružství vypadá vždy podobně. Usedne za stůl, dá si něco k pití, otevře jídelní lístek a pomalu se začne chytat za hlavu.

Objedná si většinou to, o čem si myslí, že to bude pěkná pitomost. Nebo něco, z čeho pozná, jaký kuchař ve zdejší kuchyni vaří. Většinou brblá nad délkou lístku, nečitelným písmem, někdy i chybami, nesrozumitelnými jinotaji, různými překvapeními a špatnou skladbou jídel. Jak by se ale šéf zorientoval a na co by nadával, kdyby žádný lístek nedostal? Musel by se spokojit s ústním doporučením a informacemi obsluhy. Kdy vlastně spatřily jídelní lístky světlo světa?

Nejstarší jídelní lístek na světě byl napsán v roce 1571, když se zámožný občan Baulde Cuvillon rozhodl provdat dceru. Svatební hosty překvapil seznamem pokrmů napsaným ozdobným písmem na archu papíru. Tato událost neušla pozornosti autorů gastronomického slovníku Evropy Larousse Gastronomique.

Při bourání starého hostince v blízkosti Stockholmu našli zedníci jídelní lístek z roku 1812. Kromě 18 druhů polévek, 10 rybích jídel a 34 pokrmů ze zvěřiny a drůbeže nabízel jako zvláštní lahůdku labutě a sovy na rožni.

Na prvním českém bále, který se konal 5. února 1840, vzbudila pozornost novinka. Byl to česky psaný jídelní lístek, kterému se tehdy říkalo „potravní lístek“. Spolu s tanečním pořádkem si ho někteří odnášeli domů jako vlastenecký suvenýr. Ke konci večera už toto menu podnikaví číšníci prodávali.

Nejstarší pražský restaurační jídelní lístek spatřil světlo světa v roce 1857. Bylo to v restauraci Matyáše Přibíka v Jindřišské ulici. Nabízel hostům 28 jídel vařených, 14 druhů pečení, 6 druhů zvěřiny, 6 druhů ryb. Dnes je uložen v Muzeu hlavního města Prahy (kousek od Café Imperial Zdeňka Pohlreicha).

Zřejmě největší sbírkou jídelních lístků (kolem tří tisíc) se může pochlubit Britské muzeum
v Londýně. K nejzajímavějším patří lístek, na němž mají všechny chody názvy podle Shakespearových dramat.

Titanic po sobě zanechal jídelní lístky, které nabízely menu ve druhé třídě: consommé Fermier, pórková polévka, filé z kambaly, vejce à la l´Argenteuil, kuře à la Maryland, corned beef, zeleninové knedlíčky. Z jídel na roštu se podávaly grilované skopové kotlety a vařené, osmažené či opékané brambory. Jako moučníky vaječný pudink nebo jablečné pyré s pečivem. Na posledním řádku jídelního lístku byl chlazený točený ležák z Mnichova, sklenice za 3 nebo 6 pencí. Dva jídelní lístky byly vydraženy v květnu 1999 v Londýně za
29 900 liber.

Jídelní lístek Napoleona Bonaparta

Císař měl nejraději kuřata, ať již vařená, pečená nebo smažená. Zvláště si liboval ve francouzských úpravách. Kuřata se dávala na stůl bez křídel, která přímo nenáviděl. Rovněž velice rád jedl paštiky, malé pečené masité knedlíčky, makarony s velkou dávkou parmazánu a pudink à la Richelieu. Po tažení do Egypta si oblíbil datle a pilaf se skopovým masem. Jeho oběd se v roce 1810 skládal z polévky, několika pochoutek, čtyř předkrmů, dvou pečení, dvou druhů zelenin a dvou salátů. Doplňovalo ho šest lahví chambertinského vína, půl lahve vinného likéru a půl lahve čistého likéru. Na císařskou tabuli se přinášelo všechno najednou a zbytky se odnášely teprve při podávání zákusků.