Důležité je mít vůbec nějaký hlas

Cesty domů, Důležité je mít vůbec nějaký hlas, 1 Foto: Cesty domů, Důležité je mít vůbec nějaký hlas, 1Foto: All

Pavel Soukup se přiznal, že si vždycky přál zahrát si nějakého policajta. A v postavě životem otřískaného Roberta Vejnara se mu toto přání krásně vyplnilo.

Říkal jste, že pro vás bylo důležité, že nenosí uniformu. Proč?

Nemám žádný vztah k uniformám ani zbraním, proto jsem chtěl hrát policajta, který nenosí uniformu a hlavně není zastřižený podle kastrolu. Zkrátka člověka, který na první pohled vypadá trochu jako houmlesák. Vejnarovi se nijak zvlášť nedaří v práci, řeší daňové delikty, což ho moc nebaví, protože vidí, jak marná snaha to je. Pramálo se mu daří i v soukromí – žena ho opustila a rozvedla se s ním, takže přišel o děti. To bere jako svou životní prohru, protože rodina je jedna z mála věcí, která má pro něj smysl a o kterou stojí za to bojovat. A on tenhle boj prohrál. Proto radí Honzovi Maškovi, který má našlápnuto stejným směrem, jak se z rozvodové situace vymotat. I když na to žádná univerzální rada neexistuje, každý si musí najít vlastní cestu. Takže Vejnarova životní situace není nijak záviděníhodná, jak on sám říká – doma ho čeká jen kus uschlého sýru v lednici a televize.

 

Jeho situace není záviděníhodná, ale to se vám na postavě Vejnara zřejmě líbí?


Přesně tak. Všechno, co zažil, ho přivedlo k určitému cynismu a jisté životní okoralosti, a to mě moc baví. Vejnar není velká postava rozsahem, ale přesto trošku košatí. Já vůbec nevím, jak se bude vyvíjet dál, jestli se víc protne s jinými postavami, nebo zanikne, jsem sám zvědavý, co s ním bude. Líbí se mi, že řeší to, co nás tíží, čeho je kolem nás spousta. V takovém oboru asi člověk nikdy nemůže říct, že má hotovo. Na druhou stranu – když policajti pár let někoho stíhají, pak ho nakonec usvědčí, ale úplatný soudce ho zase pustí a zneváží tak jejich práci, umím si představit, že je přepadne deprese a bezmoc.

 

Když jste se dozvěděl, že budete hrát životem otřískaného Vejnara, napadlo vás, komu by se mohl podobat?


Okamžitě mi naskočil Columbo. To je přesně typ houmlesáka, který je mi sympatický. Tuhle seriálovou postavu jsem měl moc rád, ale rád jsem se díval i na detektivky, kde vystupoval inspektor Kojak. Líbí se mi, když je policajt obyčejný chlapík, který má své slabůstky a nedokonalosti, když se při své práci obrazně řečeno zadýchává.

 

Vejnar je trochu cynik, je vám takový přístup k životu blízký?


Docela ano. Vejnar má zvláštně minimalistický přístup k životu, který si umím představit i já. Na rozdíl od něj jsem ale obklopený rodinou, manželkou a dětmi, takže si takový styl života nemůžu dovolit. Ale když jsem žil sám, uměl jsem být podobně minimalistický jako on.

 

Vaše postava trousí různá moudra. Dal vám někdy někdo radu, které se držíte?


Životní radu snad ne, ale rad, na které si často a rád vzpomenu, jsem dostal několik. Týkají se například řízení auta. Jeden řidič autobusu mi kdysi řekl: Rozjet to umí každý, ale zabrzdit... Nebo jiná zněla: Jezdi do zatáčky tak, jako by z ní měl proti tobě vyjet napůl v protisměru tirák. Naprosto jednoduché, ale jak pravdivé. Kéž by se toho řidiči drželi, obzvlášť ve dnech, kdy je na silnicích sníh nebo náledí.

 

Taková rada se dá vztáhnout i na jiné situace než na řízení auta.


Samozřejmě. A když vám ji někdo nabídne v pravou chvíli, pak je nad zlato. Ale nejlepší je, když si umíme poradit sami, držíme se zdravého rozumu a neblbneme. Kolikrát s námi cloumají vášně a hormony, děláme vylomeniny a pak toho litujeme.

 

Litoval jste někdy, že jste na něčí slova nedal?


Ano, když jsem lezl na štafle. Moje žena mi říkala: Nelez tam. Já ji neposlechl, příčky se zlomily a já skončil se zlomenou patou na traumatologii. To je prý nejhorší zlomenina a já ji měl navíc tříštivou. Vezli mě v sobotu odpoledne tou nejhorší sanitkou, byl to šílený zážitek. Jsem v tomto ohledu poměrně nešikovný, už mám od sekyrky rozseknuté obě holenní kosti. Ale nikdy si nedám poradit, abych se do podobných věcí nepouštěl.

 

Považujete se za smolaře?


V nemocnici jsem byl poprvé v životě až s tou zraněnou patou, takže asi ne. Ale smůla byla v tom, že to byl proklatě špatný pád, musel jsem absolvovat dvě operace, lumbální punkci, zkrátka že se hojení komplikovalo. Vlastně jsem kvůli němu i přestal hrát divadlo, protože jsem rok nemohl chodit. Musel jsem se vyvázat ze všech povinností, takže mé role převzali kolegové.

 

Nechybí vám divadlo? Kontakt s publikem?


Ani ne. Dvacet let na jevišti stačí. Sice je pravda, že publikum vám dává zpětnou vazbu a dodá vám energii, ale vy té energie mnohem víc vydáte, než se vám potleskem vrátí. Je to dril, není snadné pokaždé se přinutit večer hrát, když je vám špatně, jste unavená nebo jinak indisponovaná. Herectví je těžké řemeslo. Těžké a nesvobodné.  

Diváci vás řadu let vnímají hlavně z dabingu. Stává se vám, že na někoho promluvíte a on se nad vaším hlasem zarazí?

Tím, jak už nehraju divadlo a nemám kontakt s diváky, tak ani ne. A postava Vejnara není tak výrazná, aby mě kvůli ní lidi na ulici poznávali a zastavovali.

 

Dabujete třeba Anthonyho Hopkinse, Michaela Douglase a řadu dalších hvězd. Máte výrazný a snadno rozpoznatelný hlas. Myslíte si, že je to výhoda, nebo že je lepší mít hlas univerzální?


Těžko říct, nad tím jsem nikdy moc nepřemýšlel. Jen mě napadá, že některých hlasů a lidí, kteří jimi promlouvali, je škoda. Třeba Mirka Moravce. Jeho hlas je nenahraditelný. Takže myslím, že důležité je mít vůbec nějaký hlas. A hlavně být zdravý.

Castle na zabití Foto:
08:35 09:35
42%
DNES V TVOhnivý kuře Foto:
20.15
DNES V TVZdeněk se kření Foto:
21.30

reklama