Dodá Zdeněk Pohlreich čerstvou krev do podniku Zahrada v opeře? Uvidíte v Ano, šéfe!

Ano, šéfe! (8) Zahrada v opeře - rozhovor 3 Foto: Ano, šéfe! (8) Zahrada v opeře - rozhovor 3Foto: All

V budově ze skla a oceli kdysi sídlilo Federální shromáždění, potom Svobodná Evropa. Dům naproti Národnímu muzeu a v těsné blízkosti Státní opery se po odklonění magistrály stane součástí muzea. Je šance, aby tu restaurace fungovala? Uvidíte v repríze Ano, šéfe! ve čtvrtek ve 22.15 na Primě.

Doufejme, že restaurace Zahrada v Opeře, která se tu nachází, z toho bude profitovat. Tak dlouho ale majitelé čekat nemohou. Potřebují, aby se k nim hosté rychle vraceli. Ještě nedávno se do vyhlášené restaurace houfně chodilo, i když ceny tu nejsou zrovna lidové.

Všechny díly pořadu Ano, šéfe! můžete sledovat online na Primě PLAY TADY

Po 11. září se Zahrada stala nejstřeženější restaurací v Praze, to jí ale na popularitě nepřidalo. Rádio se odstěhovalo i s transportéry, zátarasy zmizely – a přišla hospodářská krize...

Není to jen komplikovaná poloha, ale i určitá únava majitele Dana Jablonského, proč se obrátil na Zdeňka Pohlreicha. Jak restauraci se zahrádkou a parkovištěm pro osm míst resuscitovat, aby dělala hostům radost a majitelům přinášela pohodu i zisk? Zahrada v Opeře vznikla v roce 2000. Kromě výše popsaných problémů také doplatila na to, že ztratila onen tolik požadovaný „ksicht“ a – řečeno šéfovými slovy – dnes tu vaří poněkud fádně, nudně a bez nápadu. A to přesto, že se pohybujeme v cenové relaci tři sta plus.

 

Nejprve tu vařil český kuchař, pak Francouz

Zdejší jídelní lístek je stále poněkud jeho „pohrobkem“ doplněným o momentální nápady dalších kuchařů. Také se tu dělalo sushi. Těsně před příchodem Zdeňka Pohlreicha se majitel rozhodl, že už restauraci sám nechce zvládat a potřebuje čerstvou krev.

Na pomoc si vzal zkušeného restauratéra Dražena Horvata, který už léta provozuje úspěšnou rybí restauraci na Praze 6. Právě ryby by měly být hlavním lákadlem Zahrady v Opeře. Letos v létě si lidé objednávali nejraději candáta, což Dana také dost přesvědčilo o rybím směřování jeho restaurace, na kterou chce být zase pyšný.

Do Zahrady chodí spíš stálí hosté, je jako stvořená na obchodní obědy a večeře. Náhodný strávník sem málokdy zabloudí, cesta do podniku není moc inspirující pro spontánní návštěvu. Jak už je patrné z názvu, majitel také úzce spolupracuje se Státní operou. Po představení sem hosté zajdou na skleničku, před ním na večeři. Lidí ale chodí stále méně nejen do opery. Je třeba, aby se vraceli, a nyní k tomu nemají pomalu důvod, myslí si šéf poté, co ochutnal zdejší jídlo.

V kuchyni nedlouho šéfoval Jirka Šafařík, který si u personálu ale zatím nezjednal moc úcty a respektu. Personál vůbec poněkud zpohodlněl, a na změny se proto těšil snad jen zmíněný kuchař. Chybí tu nadšení a šťáva. Situace se ovšem vyvinula poněkud jinak, než by si kuchař Jirka přál… 

Chtělo to víc vášně

Zdeněk Pohlreich si celkově myslí, že určitá utahanost, neujasněnost a fádnost v nabídce kdysi vyhlášené restaurace je onou pověstnou žábou na prameni Zahrady v Opeře. Příliv čerstvé krve, výraznější chuti a vášně za sporákem by mohl přinést italský kuchař, který nahradil Jirku.

Tato důležitá změna proběhla mezi natáčením a Zdeňkovým návratem. Ryby tedy bude doplňovat pasta a další středomořské lahůdky. Chorvatský majitel a italský šéfkuchař, to je spojení, které by do designové a trochu chladné Zahrady skutečně mohlo vnést trochu čerstvého provětří i zábavy na talíři.

reklama