iPrima.cz - úvodní stránka

Už jejich kostýmy a vizáž slibovaly, že nepůjde o vážné umění. Teplákové soupravy a lyžařské čepice, které pamatují dobu hlubokého socialismu, doplnili namalovanými kníry a obočím. A k tomu nasadili patřičně tvrdý výraz. „Předvedeme vám pár tríčků, které popírají zákony gravitace,“ upozornili. Jako jediní z vystupujících nepodcenili tihle chlapíci důležitost úplatku. Porotce uplatili „pravým brejkdensárským salámem“. Pak předvedli parodii na breakdanceové kapely, při níž se dokonce i Jaro Slávik válel smíchy. „Vás chci vidět v Las Vegas,“ volal nevěřícně.   

„Jste klasická ukázka toho, že někdy je nejvíc neumět nic,“ hodnotil Jan Kraus jejich vystoupení. A bylo na něm vidět, že ho to „nic“ nesmírně pobavilo. A to netušil, že mluví se schopnými aikidisty, pro které jsou recesistická vystoupení příjemným koníčkem. Lucie Bílá se díky Brejkdens Bradrs odbourala tak, že ani nemohla mluvit, a když popadla dech, na celý sál zakřičela: „Já vás miluju!“ Těžko říct, jakou roli v hodnocení poroty sehrál zmíněný salám, který nakonec jeden z drsných brejkdensárů láskyplně věnoval Lucii Bílé, ale duo za mohutného potlesku a skandování odešlo s trojitým ano.

Kluci samotní tipovali, že první je odbouchne Jaro. Nadšení, které jim dalo najevo publikum i porotci, je překvapilo. „Netušili jsme, jestli se naše vystoupení bude líbit, nebo jestli nás vypískají. Tipovali jsme, že první nás křížkem odbouchne Jaro Slávik, po něm Jan Kraus. Před ním jsme měli největší respekt. Doufali jsme, že u Lucie Bílé projdeme. Ale že se bude Jaro Slávik takhle chechtat, to nás fakt dostalo,“ říkali nadšeně. Kdo se skrývá pod recesistickým duem? Kamarádi Lukáš Šimandl, který je střihač a kameraman, a Pepa Petráň, ten si za své jméno píše OSVČ. Oběma je jednatřicet a potkali se zhruba před patnácti lety díky aikidu. Zjistili, že se jim líbí stejné filmy, hlavně ty od Andy Kaufmana, smějí se stejným vtípkům. Oba vyrůstali na scénkách Divadla Sklep, točili krátké filmy.

Pro regionální televizi začali později natáčet recesistické skeče, které pojmenovali Žatecká prda. A občas vystoupili na nějakém maturitním plese nebo jiné akci jako půlnoční překvapení. Tam někde se zrodili drsní brejkdensáři. Během šesti let natočili desítky scének a získali si spoustu fanoušků. „Pár našich kamarádů ze Žatce i naše manželky nás přijeli podpořit i do divadla. Manželky se nervovaly za nás,“ říká Lukáš. Naštěstí zbytečně. „Fórek se salámem jsme vymysleli den před vystoupením a měli jsme k němu i alternativní konec. Kdyby nás porotci vyhodili, popadli bychom štangli salámu a začali zdrhat,“ vysvětloval Pepa.  Drsní brejkdensáři zkrátka počítali se vším.