iPrima.cz - úvodní stránka

Emanuele Ridi se nikdy netajil tím, že kromě vaření je jeho velkou vášní fotbal. Jako správný Ital fandí celým srdcem, a proto si na návštěvu pozve bývalého fotbalistu a manažera Jiřího Müllera. Host má mnoho přátel mezi hráči našeho národního mužstva, ovšem jeho fyzička už není, co bývala. Může za to láska k dobrému jídlu a sladkostem. A toho všeho se mu dostane mírou vrchovatou. V lednici se už chladí skvělý moučník, na jehle si s hostitelem opečou několik druhů mas a zapijí je dobrým vínem. Nenechte si ujít menu nejen pro fotbalisty v neděli 13. června od 18.00 na Primě.

Těstoviny Viva Italia!

Manu má chuť připravit si pastu v barvě trikolory. Potřebuje tedy zelenou bazalku, červená cherry rajčátka a bílý sýr mozzarellu. Vlastní těstoviny inspirované fotbalovým vítězstvím připomínají pastu sorrentina, kam patří ještě olivy. Potřebujeme také česnek a samozřejmě panenský olivový olej, to bude náš základ na pánvi. Přidáme k němu pokrájená rajčátka – klidně ve slupce. Když trošku změknou a jsou na povrchu lesklá, zalijeme je troškou vývaru z těstovin, které si už vaříme vedle. Škrob z těstovin obsah na pánvi trošku zahustí, rajčata nyní osolíme a opepříme. Smícháme je s těstovinami, které musí být uvařené al dente, obsah pánve protřásáme a promícháváme. Přidáme trošku bazalky a mozzarellu nakrájenou na kostičky. Aby se lépe rozpustila, můžeme přilít opět kapku vývaru. Když se bílý sýr začne táhnout a dělá jakési „fousy“, máme hotovo. Ozdobíme dalším lístkem bazalky a ještě troškou mozzarelly. Italská trikolora k nakousnutí je na světě. Prostě Viva Italia!

Moučník z Piemonte s lískovými oříšky a čokoládou

Vynikající dezert pro mlsného hosta je nutné připravit předem. Recept pochází z kraje Piemonte, kde se prý rodí nejlepší lískové oříšky na světě a dokážou tu s nimi úplné cukrářské zázraky. Dezert začneme obligátně šleháním tří žloutků ve vodní lázni. V horké vodě pod mísou, v níž třeme žloutky, se už rozpouští cukr krystal. Ovšem teplotu nesmíme kvůli vajíčkům přehnat. Ideální konzistence výsledného cukrového roztoku je, když se táhne na nit a zůstane bílý, nesnažili jsme se o karamel. Cukrový sirup přidáváme do žloutkové pěny stejně pomalu, jako kdybychom šlehali sladkou majonézu. Ořechy jsou samozřejmě tučné, protože obsahují hodně oleje, a když je rozmixujeme, lepí se a špatně se s nimi pracuje. Zabráníme tomu, když je nejprve nasucho orestujeme na pánvi, vychladíme a teprve pak rozmixujeme téměř na prášek. Tento materiál vmícháme do krému a nakonec přidáme ještě lahvičku lehce ušlehané smetany. Když všechny přísady dokonale spojíme, moučník na vršku ozdobíme čokoládovou polevou a posypeme kusy ořechů. Výsledek dáme do mrazáku a musíme si počkat dvě hodinky, než můžeme moučník podávat.

Panzanella – letní salát s chlebem

Oblíbené a osvěžující letní jídlo, které zasytí a zatočí se zbytky ztvrdlého chleba, pochází z Toskánska. S oblibou se ale také dělá v Umbrii, Marche a v Laziu. K přípravě starého receptu je samozřejmě ideální italský chléb ze speciální pece, dobře nám ale poslouží i klasická česká šumava nebo dalamánek. Krajíce chleba zapečeme v troubě, nalámeme a pak v míse namočíme ve vodě. Střídku po chvíli vymačkáme, kůrka by měla zůstat ještě natvrdlá. Pak si Emanuele připraví zeleninu. Netypicky začne salátovou okurkou, kterou si oloupe a nakrájí na silnější kolečka. Češi mají okurky rádi a doma ji do salátu dávala jeho maminka, i když v Itálii to není častá zelenina. Červenou cibuli, která je sladší, rovněž nakrájí na kolečka. Z větších masitých rajčat částečně odstraní stopku a pokrájí je na měsíčky. Můžeme přidat i kousky řapíkatého celeru a vše okořeníme čerstvou bazalkou. Potřebujeme ten nejlepší olivový olej a tentokrát opravdu nešetříme. Je to prý motor a tělo ho potřebuje. A ten kvalitní maže dokonale a s organismem dělá divy, hlásá prý fotbalový trenér Straka. Zeleninu a pečivo smícháme s olejem, nacucat by se mělo hlavně pečivo, které pak získá plnou chuť. Teprve nyní osolíme a okyselíme vinným octem. Salát můžeme ještě obohatit olivami, tuňákem z plechovky a dalšími ingrediencemi dle chuti. Pokud se do něj nepustíme hned, lze ho v chladu uchovat do příštího dne. Rozleží se a vydrží. A kupodivu právě chleba je prý ve finále nejchutnější složkou této středomořské speciality. Zvláštní, kdo by to řekl?

Špíz à la Manu

Diváky čeká opravdu chlapské grilování. Na tácu se na stole vrší hromada masa, ale také italské klobásky a slanina. Největší kus je z prorostlého hovězího pupku, který má italský kuchař moc rád, dále potřebujeme telecí (vepřová) játra, panchettu, porci jehněčí kýty a něco, co vypadá jako obří, řídký a bílý kapustový list. Je to bránice, do níž Emanuele zabalí jatýrka. Jde o praktický toskánský zvyk, který dodá vnitřnostem i lepší chuť. Panchettu nakrájí na plátky, stejně tak klobásku salsicciu nebo toulouse. Jehněčí a hovězí maso pokrájí na kostky, které pak postupně napichuje s vepřovým masem. Věren svým zvyklostem Emanuele tenhle italský šašlik kromě oleje, soli a pepře dále nekoření ani nijak nenakládá, důležitější než koření je prý vyzrálost masa. Na špízu také negriluje žádnou zeleninu, k pečenému masu doporučuje čerstvý salát. A jak venkovskou fotbalovou hostinu zakončit? V lednici se přece k dokonalosti vychladil onen piemontský čokoládovo-oříškový skvost! Navrch přijde ještě kopeček šlehačky a pak už se s italským kuchařem mohou diváci těšit na dny plné fotbalu, které jsou teprve před námi.