V jeho večeři byly místní bramborové knedlíky kluzky a červené zelí se slaninou, jež připomínalo polské národní jídlo bigos, a vepřová kotleta plněná švestkami, což je zdejší sváteční specialita.

Základním a nejčastějším jídlem v oblasti Těšínska byly brambory, zelí a luštěninová jídla. Brambory (zemáky, zemniaki, kobzole, kartofle) se vařily škrábané i neškrábané (nedřené, v mundurku). Také se pekly v troubě jako pěčoky nebo šupoky. Zapíjely se mlékem, kyškou nebo podmáslím (syrovátkou, mašlonkou). Ze syrových brambor se dělaly bramborové placky (kobzolové placki, stryki). Bramborové knedlíky byly buď z vařených, nebo syrových brambor – říkalo se jim halečky, galuški, slížky, kluski, chlupaté, šedé. Brambory se jedly ke všemu, vařily se k polévce, zelí, masu, kyšce, ale též se sypaly tvarohem.

Zelí bylo na druhém místě, spotřebovalo se ho velké množství. Jedlo se čerstvé, ale hlavně nakládané. V každé rodině si ho nakládali do dvou velkých beček (se solí, kmínem i koprem). Zelí se ráno navařilo na celý den, dalo se do trouby, aby bylo teplé. Nebylo jen přílohou, ale hlavním jídlem. Zahušťovalo se buď jíškou, nebo syrovým nastrouhaným bramborem. Ke svátečním jídlům patřily zelníky (vdolky plněné zelím). Zelné polévky (zelňačka, kapustňočka, kapusťonka, kyselonka, kyselica) se vařily buď bílé, zahuštěné záklechtkou z mouky a mléka, případně smetany, nebo špekovou jíškou, také vylepšené kousky uzeného masa či klobásy.

Čerstvé i kysané zelí obsahuje i tradiční polské bigos, jež přišlo do země pravděpodobně spolu s králem Vladislavem II. Jagellonským, který jídlo podával na svých lovech. Existuje řada verzí tohoto sytého pokrmu s masem, kam se přidává i klobása a uzený bůček, houby, koření, trocha medu nebo sušených švestek či červené víno. Bigos je podobně jako guláš lepší až ohřívaný.

Maso bývalo svátečním jídlem. Více masa si lidé dopřávali jen při zabíjačkách, polévku, jitrnice a jelítka, někdy i kousek masa roznášeli svým příbuzným a sousedům „na podělku“. Ti zase výslužku příležitostně oplatili. Na zabíjačku se zvali příbuzní a známí, nechybělo něco na zahřátí, hlavně na trávení. Z 96 procentního lihu se vařila vařonka. A tak bylo hodně veselo. Jak říkala Dagmar: „Poláci to umějí rozjet.“

Oblíbenou specialitou s ovocem je „slezské nebe“

Ingredience:
půl kila uzeného vepřového bůčku, 100 gramů sušeného ovoce dle vlastního výběru (směs švestek, jablek, třešní apod.), skořice, citronová kůra a hladká mouka na zahuštění.

Postup:
Uzený bůček uvaříme ve větším hrnci. Když je hotový, vyjmeme jej z hrnce a do vody, která v něm zbyla, přidáme sušené ovoce, skořici a kůru z menšího citronu. Necháme vše povařit, dokud ovoce nezměkne a voda v hrnci se trochu nezredukuje. Poté omáčku zahustíme jíškou z hladké mouky a krátce povaříme. Do teplé omáčky vložíme na plátky nakrájený uzený bůček. Podáváme s bramborovými kluski (česky kluzky – Pavlův recept najdete ZDE.).