Písnička z muzikálu Vlasy měla ohromný ohlas. Nemrzelo tě, že jsi nevyhrál?

Reakce publika mě fakt dostala, bylo úžasný, že mě podrželo. Samozřejmě jsem si tajně přál vyhrát, to asi každý z nás. Jenže Honza byl silný konkurent a já šel do posledního kola s tím, že budu druhej, protože ho nemůžu porazit. Chtěl jsem si vystoupení pořádně užít, protože to bylo naposledy. Kdybych vyhrál, asi by mě klepla pepka.

Soutěž jsi si spíš užíval, nebo převládaly tréma a stres?

Stresoval jsem se nejvíc asi v prvním kole, možná ještě ve druhém. Pak jsem se zklidnil, ale tréma na mě padla zase až v tom posledním. Ale deprese na mě sedla, když vypadl Viktor, to mi bylo docela líto. Jinak jsem si soutěž fakt užíval.

Co ti dokáže zkazit náladu?

Spousta věcí, třeba lidská blbost nebo neohleduplnost.

Dostal jsi taky nabídku hrát v Robinovi Hoodovi nějakou roli, jako třeba Radka nebo Míša?

Ne. Pan Kocourek mi říkal, že si během pár dní dáme schůzku, protože má pro mě nějaké nabídky. Tak uvidím, s čím přijde.

Co budeš dělat dál?

Pracoval jsem v jedné chomutovské firmě jako referent logistiky, ale končila mi zkušební doba, dostal jsem výpověď. Mám měsíc na rozmyšlenou, během kterého se tam můžu vrátit, když budu chtít. Téhle nabídky si hodně vážím. Kolegové mi samozřejmě přáli úspěch v soutěži, ale protože se mnou byli docela spokojení, spíš si přáli, abych už vypadl a vrátil se do práce. Co mě čeká dál, se tedy teprve uvidí. Jinak budu samozřejmě dál koncertovat s kapelou, trochu jsem to zanedbával, těším se, až si zase zahrajeme.

Jako jeden z mála v soutěži jsi nevystudoval žádnou uměleckou školu. Co je tvoje původní profese?

Jsem vyučený kuchař a číšník, ale dodělal jsem si nástavbu podnikání v oboru obchodu a služeb se zaměřením na marketink a management. Vaření se mi na škole docela znechutilo, pořád jsme jenom myli nádobí nebo škrábali brambory. Teď se k němu pomalu vracím, ale vařím jen občas, pokaždé se s jídlem strašně piplám. Dělal jsem různé brigády, taky jsem vyráběl na letišti sushi a naposledy pracoval jako referent logistiky. Tahle práce mě docela bavila, musí se u ní hodně přemýšlet, kombinovat a taky jednat s lidmi. Moje umělecké vzdělání spočívá v tom, že jsem chodil  čtrnáct let do ZŠU hrát na klarinet. Jinak hraju trochu na kytaru a na klavír.

Umělecké sklony jsi prý zdědil po pratetě – herečce Stelle Májové?

Asi jo, i když si na ni moc nepamatuju. Ale spíš jsem je podědil po dědovi, jejím bratrovi, který byl operní pěvec v Olomoucké opeře a skladatel.

Jak dlouho vystupuješ s kapelou X-Left To Die a kde tě můžou fanoušci slyšet?

Asi pět let, je to moje druhá kapela, první se rozpadla. Zůstali jsme s kytaristou a bubeníkem, vzali k sobě basáka, druhého kytaristu a pak přišel nový bubeník. Hrajeme tvrdší rock, zpíváme anglický písničky, český jsem poprvé v životě zpíval vlastně až tady v soutěži. Ale myslím, že v budoucnu si to ještě zopakuju, nebylo to špatný. Teď jsme několik měsíců nevystupovali, ale chystáme se na letní festivaly, třeba Rock for People, Benátskou noc, Vysmáté léto a další. 

Čtyři roky žiješ s přítelkyní Adélou, jak jste se poznali?

Na jednom rockovém koncertě v Chomutově, kde jsem vystupoval. Padli jsme si do oka a už to bylo. Tenkrát jsem bydlel v Praze, půl roku neměl práci a docela se flákal a žil ve stylu „sex, drogy a rokenrol“. Dvakrát týdně jsem dojížděl do Chomutova na zkoušky s kapelou. Pak jsem poznal Adélku a začal díky ní žít spořádanější život. Dřív jsem byl dost nespoutanej, bylo mi jedno, v kolik půjdu spát a kdy budu vstávat, zajímaly mě jenom koncerty a večírky. Ale došlo mi, že v životě jsou i zajímavější věci než ubíjet čas a vylejvat si mozek. A že už je toho nějak dost. Takže díky Adélce jsem se vrátil do Chomutova.

Prý jsi snílek. O čem sníš?

O tom, že mě jednou někdo objeví a stane se ze mě rocková hvězda, která bude vystupovat s kapelou a bude populární. Lidi kolem mě mi to sice vyvrací, ale já se toho snu nepouštím. Baví mě bavit lidi. Když se jim to líbí a oplatí mi to potleskem, je to to nejhezčí, co může být.

Co bys chtěl umět?

Já nevím, třeba létat... Chtěl bych být v životě úspěšný, ale zatím to neumím, neumím pracovat s tím, co mám. Rád bych jednou zúročil všechno, co se naučím, a dotáhl to do konce. Chtěl bych poznat, jaký to je být populární. Na jednu stranu mě to sice děsí, ale myslím, že jsem se pro to narodil. Chtěl bych to zažít. A jednou bych chtěl mít dům, rodinu, být maximálně zajištěný a pořád dělat hudbu. Prostě mít klid.

Rocková hvězda a klid moc nejdou dohromady...

O klidu uvažuju, až budu mít tu kariéru za sebou. Že si pak vybuduju nějaký svý zázemíčko. V tom mám vzor v  tátovi. Kdysi hrál s kapelou, ale ne jako profesionál. Chtěl bych to dotáhnout tak daleko jako on. Mít rodinu, dům, klidný život.

Prý tvrdíš, že jsi byl v minulém životě básník. Proč si to myslíš?

Mám rád poezii, psal jsem básničky a povídky. A taky si občas připadám vnitřně rozervanej.

Téměř všichni finalisté se shodli, že si nejvíc rozuměli právě s tebou. Čím to je?

Většinou zapadnu do party a málokdy se stane, že bych si s někým nesedl. To už musí být velká náhoda. Rozuměli si se mnou asi proto, že jsem v pohodě, nejsem závistivej, nemám potřebu se hádat, většinou vycházím s lidmi v dobrém. Ale ono je to i tím, že celá ta finálová čtrnáctka byla fakt skvělá parta, všichni mi přirostli k srdci. Nejvíc asi Viktor, ten je jako můj brácha.

Co dělá tvůj opravdový bratr?

Jmenuje se Jiří, moderuje v rádiu, hostuje v divadle Járy Cimrmana a ve Vinohradském divadle v muzikálu Donaha! Na rozdíl ode mě se dal na hereckou dráhu, vystudoval Vyšší odbornou školu hereckou. Taky jsem o ní kdysi uvažoval, ale víc mě to táhlo k hudbě.

V soutěži se často přetřásal tvůj osobitý vztah k tanci. Máš k něčemu dalšímu podobné pouto?

Takhle osobitě vnímám celý svůj život. V tom byla moje síla v soutěži a jet o určující síla i v mém životě. Ke všemu přistupuju přirozeně, ne s nějakým kalkulem, abych ze situace co nejvíc vytěžil. Prostě se postavím a prožiju ten okamžik, jak nejlíp umím. A buď se to povede, nebo ne. Jsou i situace, kdy se člověk musí ohlížet na budoucnost a ubrat na spontánnosti, ale ty nemám moc rád.

S takovýmhle přístupem musíš dost často narazit.

Určitě, ale o tom je život. Když je člověk dole, uvědomí si, jak hezký je to nahoře. Když mě zklame nějaký člověk, přistupuju k němu už s nedůvěrou. Ale ze životních situací si málokdy vezmu ponaučení. Kolikrát jdu i hlavou proti zdi, i když vím, že ji neprorazím. Když si prostě něco umanu, tak to zkouším. Hlavu, tedy ústa si rozbíjím pořád. Pořád totiž věřím v showbyznys. Když už mám pocit, že se mi konečně trochu daří, zase přijde nějaká situace, která mě srazí. Ale ještě nikdy jsem to nechtěl vzdát. Pořád se budu osudu nebo příležitosti stavět do cesty a pořád to budu zkoušet. Špatný věci jsou tu od toho, abychom si užívali ty dobrý. Všechno má svůj smysl.