Jeho Veličenstvo rakytník řešetlákový aneb zářivě oranžový vitaminový král
lenka.valjentova@iprima.cz
http://www.iprima.cz/prima-napady/jeho-velicenstvo-rakytnik-resetlakovy-aneb-zarive-oranzovy-vitaminovy-kral
http://cdn-iprima.cz/sites/default/files/a/8a/3955937-berry-2705009_1.jpg
2017-09-22 11:13:00
Jak se rakytník řešetlákový pěstuje Vytrvalý trnitý keř se zelenostříbrnými listy dorůstá do výšky až 2,5 m, pochází z oblastí severovýchodní Asie. Chcete-li mít kvalitní keř (rakytník je dlouhověký), pořiďte si sazenice v zahradnictví a ovocné školce. Poradí vám nejen s vhodnou odrůdou, ale doporučí i optimální množství rostlin. Vyšlechtěné odrůdy jsou vysoce mrazuvzdorné. [[nid:4507382]] Vysazuje se do řad s roztečí až 3 metry. Rakytník je keř dvoudomý, což znamená, že blízko sebe musí být vysazeny samčí i samičí keře. Větrosnubný keř má potom možnost opylení a vytvoření plodů. Obvykle se na jednu samčí rostlinu počítají dvě až tři samičí (samic může být až šest). Opylovače sázejte vždy z návětrné strany, tedy ze směru odkud fouká vítr, je dobré mít jako první samčí rostlinu. O jaké pohlaví rostliny jde, to poznáme až tak u tříletých semenáčků, samčí rostliny mají výrazně větší pupeny. Keřům se nebude dařit na místech trvale zastíněných, v přemokřených těžkých a kyselých půdách. Vápenitá zem rakytníku naopak prospívá, a přestože je nenáročný, přijme zavděk občasnou zálivkou při dlouhotrvajícím suchu – to platí zvláště o keřích mladších než čtyři roky. Sběr a zpracování plodů rakytníku Plody rakytníku řešetlákového se sbírají v srpnu až v říjnu, kdy jsou červenooranžové. Mohu se ale sbírat i v zimě, když mrzne. Zpracovávají se hned po sklizni (šťávy, marmelády atd.) – je žádoucí, aby nepřišly do styku s kovy a zbytečně dlouho se nezahřívaly. Při sběru buďte opatrní, jelikož trny rakytníku  jsou ostré a nepříjemně píchají do rukou. Plody se suší při mírné teplotě a na vzdušném místě. Správně usušený rakytníkový plod má svou přirozenou barvu a vůni. Usušené plody se uchovávají v dobře uzavřených tmavých nádobách. [[nid:4507373]] Proč a jak rakytník řešetlákový pomáhá Oranžové plody rakytníku jsou koncentrátem vitaminů C, E, A, D, F, K a skupiny B. Dále obsahují minerální látky, organické kyseliny, flavonoidy (rutin, kvercetin), barviva, sacharidy a olej. Zásadní je také obsah alkaloidu hippopheinu, který se v těle přeměňuje na serotonin, hormon důležitý pro celkovou vitalitu. Díky tomu působí rakytník jako tzv. biogenní stimulátor, povzbuzují odolnost proti infekcím i stresu. Příznivě působí i na krevní oběh, působí hojivě na sliznice dýchacího i trávicího ústrojí. Pozitivně ovlivňuje činnost jater, plic a pankreatu, zlepšuje krevní oběh a peristaltiku. Snižuje sekreci žaludečních šťáv, podporuje hojení žaludečních a dvanácterníkových vředů, pomáhá při léčbě hemoroidů. Jako podpůrný prostředek se rakytník doporučuje při léčbě očních, kožních a infekčních chorob a také při nádorových onemocněních. Olej z rakytníku regeneruje tkáň při popáleninách, omrzlinách a drobných poraněních. Vhodný je při léčbě řady kožních onemocnění, zabraňuje vypadávání vlasů. Účinné látky jsou obsaženy i v listech, ale v menším množství. Listy se v tradiční medicíně užívají při revmatismu a dně. Prima tipy pro zdraví i chuť [[nid:4507376]] Rakytníkový olej: Čerstvé plody (asi čtyři plné hrsti) rozdrťte, zalijte kvalitním olejem, rakytník musí být v oleji zcela ponořený a každý den směs důkladně protřepejte. Nechte 4 týdny vyluhovat, pak přeceďte přes plátno. Olej se skladuje v temnu a chladnu. Užívá se třikrát denně jedna lžička. Posilující odvar: 2 lžíce bobulek zalijte 250 ml studené vody, 5 minut povařte, nechte částečně zchladnout, pak sceďte. Pije se vlažný dvakrát denně, můžete ho osladit medem. [[nid:4507370]] Bomba sirup: V odšťavňovači vylisujte ze zralých bobulí šťávu – odměřte si 1 litr šťávy a smíchejte s 1,5 kg cukru. Když se cukr rozpustí, nalijte sirup do vyvařených skleněných lahví. Dejte do lednice a pijte ředěný vodou při prvních příznacích nachlazení. Rakytníkový prášek: Rakytníkové plody pomalu usušte a potom je umelte nebo rozmixujte. Drť skladujte v hermeticky uzavřené tmavé skleněné nádobě. Užívá se denně 1 lžička. [[nid:4507379]] Rakytníková marmeláda: Zralé plody rakytníku (1 kg) omyjte, podrťte, krátce povařte v troše vody, aby se nepřipálily. Propasírujte nebo rozmixujte. Pak přidejte 1sáček Gelfixu a přiveďte za stálého míchání k varu, vmíchejte 1 kg cukru a opět za stálého míchání 5 minut povařte. Sejměte z plotýnky a případnou pěnu odstraňte. Hotovou zavařeninu naplňte ihned do sklenic a uzavřete víčky. Sklenice nechte asi 5 minut stát dnem vzhůru.
Rakytník řešetlákový (Hippophae rhamnoides) je populární keř s všestranným léčebným využitím. Drobné oranžové plody jsou obzvláště bohaté na vitamin C, ale také B, A, D, F, K; vitaminu E obsahují dokonce údajně nejvíc ze všech rostlinných plodů. Například v 1 kg plodů je údajně tolik vitaminů C a A, že to odpovídá půlroční potřebě dospělého člověka.
Nejlepší nápady pro nadšené houbaře: Našli jsme pro vás super houbařský nožík, košík i pomůcky k sušení
simona.sedlackova@iprima.cz
http://www.iprima.cz/prima-napady/nejlepsi-napady-pro-nadsene-houbare-nasli-jsme-pro-vas-super-houbarsky-nozik-kosik-i
http://cdn-iprima.cz/sites/default/files/3/36/3955271-mushrooms-2678385_1920.jpg
2017-09-20 06:07:00
Bez košíku do lesa nechoďte! Základní pomůckou houbaře je krásný proutěný košík. Tenhle parádní kousek z neloupaného proutí, ručně vyplétaný, vám vydrží navěky! [[nid:4506420]] Houbařský nožík Skládací houbařský nožík s šikovným štětečkem na čištění hub patří k základnímu vybavení každého zapáleného houbaře. [[nid:4506426]] Pro nejnáročnější houbaře Pokud patříte mezi náročné houbaře puntičkáře, pak jistě oceníte nerezový plátkovač, se kterým nakrájíte své úlovky na dokonalé plátky. [[nid:4506429]] Hlavně řádně usušit! Pro trvanlivost sušených hub je důležité, aby byly houby řádně vysušeny, a síta z borového dřeva jsou ideálním řešením. Rámečky jsou stohovatelné a můžete na nich samozřejmě sušit i ovoce nebo bylinky. [[nid:4506432]] Jako pro veverku Nejen veverky si rády v zimě pochutnají na schovaných houbičkách. Nasušené houby potřebují chránit před vlhkem i světlem a na to je keramická dóza jako dělaná. [[nid:4506405]] Cena pro nejlepšího houbaře sezony Chodíte na houby s celou rodinou nebo s partou kamarádů? Co takhle vyhlásit na konci sezony sběrače roku? Medaile pro vítěze se budou určitě hodit… [[nid:4506408]] Jak naučit názvy hub malé houbaře? Nejlépe se sadou houbiček z plsti. Jsou jako živé a dětem se budou zaručeně moc líbit. V lese si pak hříbka s bedlou už nikdy nepopletou! [[nid:4506411]] Nerostou? Nevadí… Milujete houby, ale jejich sběr se vám zrovna nedaří? Pro chvíle, kdy na sebe houby nechají dlouho čekat, si můžete vyzdobit zahradu dřevěnými replikami. Jsou krásné, co říkáte? [[nid:4506414]]
Jste houbaři tělem i duší? Pak jistě oceníte několik vychytávek, se kterými se vám budou houby nejen lépe sbírat, skvěle zpracovávat, ale i uchovávat na zimu.
Suchozemská želva prospívá na zahradě i v teráriu aneb Mazlíček v krunýři, který v zimě spí
lenka.valjentova@iprima.cz
http://www.iprima.cz/prima-napady/suchozemska-zelva-prospiva-na-zahrade-i-v-terariu-aneb-mazlicek-v-krunyri-ktery-v-zime
http://cdn-iprima.cz/sites/default/files/3/71/3954508-samec_zelvy_zelenave.jpg
2017-09-21 11:13:00
Suchozemská želva na zahradě Zahradní travnatý prostor by měl být co největší a umístěný na co nejslunnějším místě. Ohrádka by měla být zapuštěná do země, aby se želvy nepodhrabaly. U malých mláďat je vhodné zakrytí pletivem, aby se k nim nedostaly kočky, kuny a ptáci. Ve výběhu musí být vhodný domeček, naplněný např. hrubými neprašnými hoblinami, do kterých se želvy na noc zahrabávají. Domeček jim také poskytuje stín v příliš horkých dnech. Jakmile nehrozí přízemní mrazíky, je vhodné mít želvy trvale venku a není potřeba je přenášet na noc dovnitř. Dospělé želvy lze mít ve výběhu od března do srpna a zbytek roku mohou být uložené k zimnímu spánku. Malá mláďata zimují kratší dobu, a mezitím je musíte umístit do terária. [[nid:4505296]] Suchozemská želva v teráriu Želvy během dne nachodí překvapivě velké vzdálenosti. Terárium s co největší plochou dna by mělo co nejvíce větrat, nejlepší je, když je shora zcela odkryté. Na dno můžete umístit písek, štěrk, Lignocel (drcené kokosové skořápky), nebo směs těchto materiálů. Jeden roh terária by měl být chladnější a měla by tam být vyšší vrstva měkčího substrátu (např. ten Lignocel), který udržujte stále vlhký. Nad tímto vlhkým rohem může být umístěn domeček. Na opačném rohu terária je nutná výhřevná žárovka, pod kterou by se měla pohybovat teplota mezi 35–40 °C. Dále je nutností zdroj UVB záření, který nahrazuje přirozené sluneční světlo. Bez UVB záření želva nedokáže zpracovávat vápník a měkne jí krunýř. Existují i žárovky, které zároveň hřejí a zároveň produkují UVB. Osvětlení musí být napojené na spínací hodiny, aby byl zajištěn pravidelný režim. To je důležité zejména při přípravě na zimování. Želvu není vhodné nechávat volně v bytě. Potřebu vykonává, kde ji napadne a na chladné podlaze může snadno nastydnout. [[nid:4505305]] Želva je dlouhověký kamarád Chcete začít s chovem suchozemských želv? Jak prozrazuje Miloš Kroupa, začínající chovatelé se nejvíce obávají zimování. „Pravidelně zimované želvy jsou obvykle aktivnější, žravější a dožívají se vyššího věku (60–80, popř. i více let). Nejstarší želvě, kterou jsem viděl a která nikdy nezimovala, bylo 26 let,“ říká chovatel. [[nid:4505293]] Ve venkovním výběhu se želva zazimuje sama. Postupně přestane přijímat potravu, vylézat z domečku, zahrabává se hlouběji do substrátu. Když začnou hrozit přízemní mrazíky, musí se přestěhovat do vhodného zimoviště a je po starostech. „Jenom pozor, aby se nezahrabala někde mimo domeček, protože potom může být velmi obtížné ji nalézt. Je sice možné, že by zimování venku přežila, ale není to zcela bezpečné,“ dodává chovatel. [[nid:4505287]] Vhodná příprava na zimování v teráriu je o něco obtížnější. Je třeba postupně snižovat nejen teplotu, ale také dobu osvitu, nastavenou na spínacích hodinách! Želvu cca 14 dní před přendáním do zimoviště přestaňte krmit a pravidelně ji koupejte ve vodě pokojové teploty, aby se lépe vyprázdnila. V zimovišti by měla být teplota ideálně od 4 do 8 °C. Ideální je nepromrzající sklep nebo lednička. Ve sklepě musíte zajistit, aby se k želvě nedostali hlodavci – zejména potkani! Želvu zahrabte v neprůhledné bedně do vyšší vrstvy mírně vlhkých neprašných hoblin nebo jiného materiálu, který po navlhčení neplesniví (např. bukové nebo dubové listí). Je-li želva správně zazimovaná, zůstane zahrabaná v substrátu. Pokud se stále vyhrabává na povrch, udělali jste někde chybu a zimování raději ukončete. Odzimování musí být také postupné, ale může probíhat rychleji než příprava na zimní spánek.
Mezi domácí mazlíčky patří i suchozemské želvy. Nejčastěji jsou chované želva zelenavá (Testudo hermanni), želva žlutohnědá (Testudo graeca) a želva vroubená (Testudo marginata). Želvy je ideální chovat od jara do podzimu ve venkovním travnatém výběhu. Pokud nemáte tuto možnost, měli byste zvolit terárium s co největší plochou dna.
Klouzky opravdové i "nepravé" aneb Houby v kuchyni obzvláště vítané a ceněné
lenka.valjentova@iprima.cz
http://www.iprima.cz/prima-napady/klouzky-opravdove-i-neprave-aneb-houby-v-kuchyni-obzvlaste-vitane-cenene
http://cdn-iprima.cz/sites/default/files/0/b9/3952553-klouzek_slicny_2_1.jpg
2017-09-21 06:00:00
Hřib dutonohý (Boletus cavipes) Ve velkém množství se nyní vyskytuje hřibovitý druh, nad nímž se nezkušený houbař pozastaví: vypadá to jako klouzek, ale klobouk to nemá slizký, ale rezavý a plstnatě šupinatý, co je to? Nezvyklé jsou navíc i velké, protáhlé póry na jeho spodku, jež se sbíhají až do horní části třeně. Důležitým určovacím znakem je i třeň samotný, je totiž dutý a za deště je tato dutina dokonce naplněna vodou. A právě tato anatomická zvláštnost dala houbě i jméno. V některých atlasech ji ještě najdete pod rodovým jménem klouzek či dokonce hřibovec; správný název je však hřib dutonohý (Boletus cavipes), mezi houbaři obecně nazývaný dutonožka. Vyskytuje se jen místy, zato však ve větším počtu plodnic pod modříny, s nimiž je svázán vzájemně výhodným vztahem, tedy mykorrhizou. [[nid:4500272]] Klouzek sličný (Boletus grevillei) Ve společnosti hřibu dutonohého, tedy také pod modříny, můžete najít snad nejhezčího a nejzářivějšího reprezentanta rodiny opravdových klouzků, jehož půvabům odpovídá i jeho pojmenování. Klouzek sličný je nevelkou, přesto dosti masitou houbou se živě oranžovou až cihlově žlutou barvou a také s charakteristickým žlutým závojem, spojující třeň s kloboukem. Často pro houbařovu potěchu roste v početných shlucích, počátkem podzimu a za příznivého počasí ho bývá takové množství, že jej houbaři nestačí ani vysbírat. Čištění kluzkých, slizkých a poměrně malých plodnic může být nevděčným úkolem;  částečně tomu odpomůže speciální houbařský nůž se štětečkem a čistícími ozuby na hřbetu čepele. [[nid:4500278]] Slizák mazlavý (Gomphidius glutinosus) Pokud možno ještě náročnější na domácí čištění je houba, jejíž pojmenování již „slizštější“ být nemůže. Je jí klouzkům na první pohled velmi podobný slizák mazlavý (Gomphidius glutinosus). Slizká je v jeho případě celá plodnice, výhodou je alespoň to, že pokožku klobouku je možno sloupnout zároveň se slizovitou vrstvou. Na rozdíl od hřibovitých klouzků má však slizák na spodu klobouku poměrně tlusté a řídké lupeny. Dalším výrazným znakem slizáků je nápadná citrónově žlutá barva spodní části třeně. Především v horských a podhorských lesích jde o velice hojnou houbu, jejíž dužina je velice jemná, a chutí tak překonává i ty nejlepší druhy klouzků. [[nid:4500275]] Prima tip Klouzky, dutonožky i slizáky jsou houbami v kuchyni obzvláště vítanými a ceněnými. Jejich specifická konzistence je přímo předurčuje třeba do smetanového rizota. Poněkud hůře se suší, o to lépe se však hodí do octového nálevu. Ve směsi, třeba v klasické smaženici, je vhodné kombinovat je s houbami tvrdšími a suššími, např. s holubinkami či liškami. Co se týče samotného hřibu dutonohého, je s výhodou použitelný do „falešné“ dršťkové polévky – na proužky nakrájené klobouky totiž připomínají dršťky. Velmi dobré jsou smažené jako řízek.
Vydal jsem se za houbami do mého oblíbeného Českého středohoří a lze říci, že zde, v lesnaté pahorkatině mezi Českou Lípou a Ústím nad Labem nyní hojně rostou i houby nejvíce ceněné, včetně praváků. Dle svědectví mykologů se výskyt hub především v severních horských a podhorských oblastech našeho státu pomalu zvyšuje, úměrně s větším množstvím srážek a s prodlužující se nocí – tedy i s větším podílem vzdušné vlhkosti. Podhoubí totiž příznivě reaguje třeba jen na výskyt ranní rosy… S velkou pravděpodobností najdeme trojici hub ve složení hřib dutonohý (Boletus cavipes), klouzek sličný (Boletus grevillei) a slizák mazlavý (Gomphidius glutinosus).
Šišák bajkalský je tím pravým ořechovým, když potřebujete posílit imunitu nebo zahnat chmury
lenka.valjentova@iprima.cz
http://www.iprima.cz/prima-napady/sisak-bajkalsky-je-tim-pravym-orechovym-kdyz-potrebujete-posilit-imunitu-nebo-zahnat
http://cdn-iprima.cz/sites/default/files/a/21/3952332-sisak_bajkalsky.jpg
2017-09-20 11:11:00
Pro terapeutické účely je nejdůležitější částí rostliny silný vřetenovitý kořen, který je uvnitř hnědý. Kořen se sklízí na podzim nebo na jaře z tříletých nebo čtyřletých rostlin. Suší se a užívá na přípravu odvaru, který posiluje imunitní systém, odbourává stres a zklidňuje. Jak se šišák bajkalský pěstuje Pro svoji dobrou klíčivost si šišák můžeme vypěstovat ze semínka. Jako většina léčivek vyžaduje slunné stanoviště nebo alespoň polostín a suchou, dobře propustnou půdu. Jeho fialové květy zpestří každý záhon koncem léta. Výška rostliny se pohybuje kolem půl metru. [[nid:4499979]] Proč a jak šišák bajkalský pomáhá Šišák bajkalský obsahuje důležité flavonoidy – baikalin, baikalein a wogonin, dále steroly, třísloviny, glykosidy, pryskyřice, kyselinu benzoovou a další organické sloučeniny. Šišák bajkalský je účinné přírodní antibiotikum, celkově zvyšuje obranyschopnost organismu, je proto vhodnou bylinou pro prevenci v období chřipek. Stimuluje imunitní systém a uvádí se, že zabírá i v případech, kdy selhávají klasická antibiotika. Tlumí a léčí záněty průdušek, hlasivek, ale pomáhá i v případě zánětů jater, ledvin a slinivky. Velmi účinný je v případě opakujících se zánětů uší. Využívá se také k očistě organismu, ochraně a regeneraci jater a ledvin. Patří k silným adaptogenům (vyrovnává odchylky organismu od normálu) a antioxidantům. Harmonizuje krevní tlak, zejména v případě hypertenze, tlumí srdeční arytmie, snižuje hladinu cholesterolu, vyrovnává činnost štítné žlázy. Šišák zklidňuje při neuróze obdobně jako sedativum, působí proti psychickému vyčerpání a stresu, zlepšuje náladu a kvalitu spánku. Šišák se využívá jako podpůrný lék po chemoterapii. Bylo také zjištěno, že látka v něm obsažená snižuje bujení nádorových buněk a úspěšně se dá použít při léčbě HIV. Tlumí bolesti. Také potlačuje svědivost, proto je vhodným přípravkem v případě kopřivky nebo ekzému, navíc celkově zlepšuje stav pokožky. [[nid:4499985]] Nejčastěji se podává ve formě tinktury nebo tablet, ale dobře funguje i odvar z kořene, i když ten má pomalejší nástup účinků. Každopádně horký nápoj zabírá rychleji, je vhodnou variantou pro snížení horečky, protože vyvolává pocení. Zajímavostí je, že se bylina doporučuje jako výživový doplněk při léčbě alkoholismu. Odvar ze šišáku si připravíme z 2–3 lžiček najemno rozdrceného kořenu a 750 ml vody, směs vaříme zhruba 5 minut. [[nid:4499988]] Tinkturu (běžně u nás koupíte) užíváme čtyři, maximálně šest týdnů, kdy by mělo dojít ke zlepšení, odstranění příčin nemoci. Množství se určujte podle hmotnosti tj. na jedno kilo váhy jedna kapka – např. vážíme-li 60 kg, znamená to, že můžeme 60 kapek tj. 3 x 20 kapek za den. Znovu se dá nasadit po přestávce přibližně dvou týdnů. Vnitřní použití může někdy způsobit průjem, při předávkování dokonce křeče a závratě. To pomine, jakmile ustaneme s užíváním šišáku. Nesmí se užívat v těhotenství. Prima tip pro dámy Jak název napovídá, je šišák je původem z oblasti Bajkalu, kde je hojně využívaný nejen v lidovém léčitelství – například sibiřské ženy a dívky nosí kousek suchého kořínku stále u sebe, protože prý právě tahle kouzelná bylinka zajistí, že jen ony budou pro své manžele a milence sexuálně přitažlivé a své vyvolené muže tak ochrání před milostným vábením jiných žen…
Šišák bajkalský (Scutellaria Baicalensis) je trvalka, která u nás sice neroste volně v přírodě, ale stále častěji se pěstuje na zahrádkách; nevyžaduje žádnou zvláštní péči a dobře přezimuje. V přírodní léčbě si u nás teprve hledá svoje místo na slunci, přestože díky svým protizánětlivým účinkům patří k základním bylinám tradiční čínské, tibetské a japonské medicíny.
Kam na výlet: Houbyfest, největší houbařský festival v Čechách
simona.sedlackova@iprima.cz
http://www.iprima.cz/prima-napady/kam-na-vylet-houbyfest-nejvetsi-houbarsky-festival-v-cechach-0
http://cdn-iprima.cz/sites/default/files/a/85/3952319-bc9467b8-1dc7-4a28-9c05-d0c07c4c46ad_1316_608_fit.jpg
2017-09-22 06:08:00
Řevnice 23. září 2017 (7.00–20.00) Třetí ročník Houbyfestu zve všechny milovníky hub, houbaření i lesních vycházek opět do Řevnic u Prahy, které jsou obklopeny Brdskými lesy, plnými podzimní úrody. Festival nabídne bohatý kulturně gastronomický program zaměřený na fenomén houbaření. [[nid:4499954]] Pro návštěvníky bude připravena pestrá přehlídka “houbové gastronomie”, budete moci ochutnat houbové ragú, houbovou polévku, guláš, houby nadívané, nakládané, grilované, houbové rizoto, houbový koláč, houbové palačinky atd. Dále můžete zakoupit med, marmelády, jablečné mošty, domácí šťávy, cider, povidla, kysané zelí a vše, co nabízí podzimní příroda. [[nid:4499951]] Návštěvníci zde také budou moci zakoupit vše potřebné pro houbaření.
Co Čech, to houbař! Oslava houbaření a přírody se uskuteční v Řevnicích u Prahy. Festival nabídne bohatý kulturně-gastronomický program zaměřený na fenomén houbaření.
Topná sezona se blíží aneb Časopisy ani starý nábytek do kamen nepatří
lenka.valjentova@iprima.cz
http://www.iprima.cz/prima-napady/topna-sezona-se-blizi-aneb-casopisy-ani-stary-nabytek-do-kamen-nepatri
http://cdn-iprima.cz/sites/default/files/6/2b/3948367-aistock-520584494.jpg
2017-09-19 15:44:00
Látky, které z pálení odpadu unikají do ovzduší, jsou toxické a můžou způsobit nejen nepříjemné dýchací či srdeční potíže, ale i rakovinu. Pálení komunálního odpadu je navíc zakázáno zákonem. A pozor, kvůli takovému jednání je možné, že budete mít nepříjemnou návštěvu: Úředníci mají pravomoc podezřelou domácnost kontrolovat a udělovat i pokuty. Na jedy v ovzduší jsou citlivější především děti, těhotné ženy, senioři a lidé trpící astmatickým či jiným respiračním onemocněním. Co do kotle ani do kamen rozhodně nepatří: 1. Plasty Pálením plastů vzniká velké množství dioxinů. Z hořícího polystyrenu uniká také mimo jiné jedovatý styren. Spalováním polypropylenu, polyetylenu či PET láhví podporujete vznik polyaromatických uhlovodíků. 2. Vlhké dřevo, starý nábytek Není dřevo jako dřevo. Nespalujte chemicky ošetřené (impregnované) ani průmyslové dřevo, staré palety či dřevotřískový nebo lakovaný nábytek. Jeho pálením vyprodukujete 50–500krát více dioxinů než při topení suchým palivovým dřívím. 3. Zbytky z kuchyně a ze zahrady Místo do kotle patří zbytky z kuchyně, listí či tráva do kompostu, případně bioodpadu nebo do směsného odpadu. 4. Letáky a časopisy Při spalování barevných letáků a časopisů se do ovzduší můžou uvolnit těžké kovy z barev. Ty způsobují vrozené vady a rakovinu. Pokud pro ně nenajdete jiné využití (například časopisy odnést do čekárny lékaře nebo domova důchodců či zkusit moderní pletení z papíru, kde jsou základní surovinou právě třeba reklamní letáky), odnášejte je do kontejnerů na papír. 5. Tetrapak Není to jen papír, ale jedná se o šestivrstvý obal z papíru, hliníku a plastu. Pálením v ohni se můžou uvolňovat těžké kovy a chlororganické látky. 6. Nebezpečné odpady Staré baterie, barvy a léky jsou opravdu velmi nebezpečné odpady. Místo do kotle se musí vyhazovat do sběru nebezpečného odpadu, který zajišťuje každá obec či město. 7. Pneumatiky I kousky nařezaných pneumatik jsou lidé schopni hodit do kotle. Jenže jejich spalováním se do ovzduší dostávají hodně jedovaté látky. Prima tip: Čím a jak topit Při topení byste měli používat pouze předepsané palivo. Tím je hlavně uhlí nebo čisté suché dřevo (v nejrůznějším zpracování), případně suché rostlinné materiály. Pálíte-li vlastní dřevo, dbejte na to, aby bylo pořádně vyschlé. S jeho vlhkostí klesá výhřevnost a rostou emise škodlivin. Dřevo dostatečně vyschne během dvou let. Čím můžete a nemůžete topit, byste se měli dozvědět z dokumentace ke kotli. Pokud ji nemáte, zeptejte se revizního technika.
Vytápění tuhými palivy je u nás stále nejrozšířenější variantou vytápění rodinného domu. V domácích kotelnách je snadné spálit v podstatě cokoliv, nicméně možnost pálit odpad neznamená, že to je v pořádku. Domácí kotle na takové spalování nejsou konstruovány. Leckde na venkově je čistota ovzduší v zimě stejná nebo i horší než v průmyslových oblastech. Své jednání si lidé ani nemusí uvědomit. Hodí do kotle barevné letáky nebo kus nábytku – v podstatě papír nebo dřevo, myslí si – a přitom ohrožují zdraví nejen své, ale i svých sousedů.
Muchomůrka zelená u nás teď roste dosti houfně aneb Pozor na potměšilého zabijáka
lenka.valjentova@iprima.cz
http://www.iprima.cz/prima-napady/muchomurka-zelena-u-nas-ted-roste-dosti-houfne-aneb-pozor-na-potmesileho-zabijaka
http://cdn-iprima.cz/sites/default/files/a/fd/3948172-auf.jpg
2017-09-16 14:09:00
Muchomůrka zelená je nejen prudce jedovatá; zásadním problémem je i to, že se příznaky otravy projeví až v době, kdy již došlo k nevratnému poškození vnitřních orgánů, přičemž prvními zasaženými jsou játra. Jakási „potměšilost“ této muchomůrky tkví i v její údajně lahodné chuti – většina přeživších pacientů potvrdila, že si na jídle, připraveném z muchomůrky zelené, velmi pochutnala. Malou nadějí pro otrávené je to, že zatímco ještě v polovině minulého století byla úmrtnost postižených devadesátiprocentní, současný pokrok medicíny zredukoval úmrtnost na 25 %. Ostatně, jedovatostí této muchomůrky se zabýval i profesor Wieland, nositel Nobelovy ceny. Příznaky otravy se začínají projevovat až s desetihodinovým odstupem po požití, a to intenzivním zvracením a průjmem. Obojí vede k silné dehydrataci organismu, jež může ohrozit na životě především malé děti a seniory. Nedá se dělat více, než nechat se poučit [[nid:4494295]] Varování je přitom třeba stále opakovat, zvláště když muchomůrky rostou hojně po celém našem území, nejčastěji v dubinách a smíšených lesích. Za teplého počasí na ně lze narazit i počátkem listopadu! Zdůrazněme, že na rozdíl od pečárek, jakož i zeleně zbarvených holubinek, s nimiž bývá neznalými houbaři často zaměňována, má tato muchomůrka na spodní části třeně pochvu, nazývanou „kalich smrti“. Proto pozor: Při neopatrném sběru může tento důležitý určovací znak zůstat v půdě nepovšimnut! Od pečárek muchomůrku zelenou spolehlivě odliší i to, že její lupeny zůstávají i v dospělosti bílé! [[nid:4494298]] Vyfotografovaný exemplář, který jsem nalezl včera ráno, spolehlivě odhalí i dnes již téměř vymýcenou pověru, podle níž jedovaté houby nejsou červivé či napadené plži. Larvy bedlobytek či lesní druhy plžů mají totiž značně odlišný metabolismus, a toxiny, smrtelně nebezpečné člověku, jsou pro ně zcela neškodné… Prima tip: Co dělat, když už muchomůrku zelenou sníte  Samozřejmě, že nebudeme s muchomůrkou zelenou experimentovat, tak jako chudí italští venkované, kteří údajně tyto muchomůrky vařili ve slaném octovém nálevu, ten pak slili a houby konzumovali. Spíše se zaměříme na to, co dělat, když už k požití houby došlo.  Především je třeba vypít velké množství tekutin, ideálně neslazené a neperlivé minerálky. Důležité je též pokusit se o vyprázdnění žaludku zvracením (drážděním v krku či pitím teplé vody). Zároveň s postiženým je třeba dopravit do nemocnice i nesnědené zbytky hub, případně vzorek jeho zvratků, což lékařům umožní nasadit správnou léčbu a zvýšit naději na její úspěch.
V těchto dnech na ni můžete snadno narazit. A co nejdůkladněji se s ní seznámit, právě proto, že má u nás každoročně na svém kontě několik desítek obětí. Způsobila fatální otravy celých rodin či – v lepším případě, tedy u přeživších – doživotní zdravotní následky. Muchomůrka zelená (Amanita phaloides) patří mezi nejjedovatější houby Evropy i Severní Ameriky. Muchomůrek zelených se nyní objevilo velké množství...
Sametka podzimní aneb Nenechte se otrávit aktivitou nebezpečných roztočů
lenka.valjentova@iprima.cz
http://www.iprima.cz/prima-napady/sametka-podzimni-aneb-nenechte-se-otravit-aktivitou-nebezpecnych-roztocu
http://cdn-iprima.cz/sites/default/files/3/da/3947802-1istock-637368904.jpg
2017-09-16 10:37:00
Sametky patří do řádu roztočů, do podřádu sametkovců. Do této skupiny patří také svilušky, které jsou více známé a lidé i sametky často nazývají sviluškami. Tyto roztoči způsobují nepříjemné kožní onemocnění, které je označováno jako trombiculóza – způsobují ji larvy sametek, zatímco další vývojová stadia nymfy a dospělci jsou dravci v horních vrstvách půdy. Obdobné onemocnění způsobené sametkami trápí také domácí zvířata. [[nid:4493832]] Kde se sametky podzimní skrývají Sametka podzimní je původním obyvatelem otevřených travnatých prostranství. Jsou roky, kdy je jejich výskyt skutečně výjimečný, pak přicházejí „hubené“ roky a o jejich existenci se ani neví. Jen občas si někdo poškrabe červený pupínek na končetinách a v duchu ponadává na komára. K přemnožení sametek přispívají také stromy a keře zajišťující na zatravněných plochách nebo záhonech stín. A jestli se tráva neseká, nebo jen velmi málo, počty sametek se zvyšují a číhají na svého hostitele. Důležitým faktorem pro přemnožení sametek je dostatečný výskyt přirozených hostitelů, zejména hlodavců a ptáků – zvláště kosů. Co sametky podzimní způsobují Sametka podzimní, jejíž larvy žijí parazitickým způsobem života, se vyskytuje nejčastěji od půlky prázdnin zpravidla do konce září (při pěkném babím létě o nějaký ten týden déle) a to nejvíce v lokalitách s vápencovým podložím nebo také v blízkosti ovocných stromů. Tělo parazitující larvy je drobné, má velikost nepřesahující špendlíkovou hlavičku, je kulovitého tvaru a má výrazně oranžovou (příp. žlutou) barvu. Parazit čeká na svou oběť v trávě, následně se zachytí na kůži hostitele a svými „klepítky“ proniká do svrchní kůže těla. Do ranky pak vpravuje sekret slinných žláz a způsobuje tak svědivost a často i lokální alergickou reakci. I když larvu odstraníme, proces vyvolaný sekretem pokračuje a trombiculóza se vyvíjí dál a to ve třech stupních. V prvním stupni jde o zarudnutí, ve druhém stupni se mění v papulu, v jejímž středu vzniká ve třetím stupni puchýřek naplněný tekutinou. Larvy obvykle po třech dnech sami odpadávají z kůže, ale trvá ještě několik týdnů, než se zcela ztratí hnědofialové pigmentové skvrny. Ty svědí. Sametky si u lidí vybírají zejména místa, kde pokožka přiléhá k oděvu. Pozor, puchářky neškrábat! Typická pro výskyt sametek je sezonnost, což je od července do konce září. To je období, kdy lidé nejčastěji zjišťují silně svědící tmavé skvrny na těle, které ne a ne přestat nepříjemně pálit. „Nejčastěji v srpnu a září přicházejí pacienti, které trápí silné svědění. Vodnaté puchýřky jsou jasným signálem, že sametky opět řádí. Přispívá k tomu i teplé a suché počasí. Takovým pacientům důrazně připomínám, aby se neškrábali, použili protisvědivý přípravek a vyhýbali se místům s vysokou trávou. Larva sametky v člověku nezůstává, nemusí mít obavy, že se v nich nějaký roztoč zabydlí,“ říká praktická lékařka z Řevnic MUDr. Laděna Mrázová. Podle jejich slov byl letošní srpen velice mírný, v září přišlo ochlazení a to se sametkám nelíbí, proto brzy ukončí svou aktivitu. [[nid:4493823]] Na zarudlé fleky po larvách sametek a na štípance po sviluškách, které řádí ve stejném období, doporučuje lékarnice Mgr. Zuzana Staňová použít přípravek Fenistil gel nebo Fenistil líh, případně ještě si vzít alespoň několik dnů tablety proti alergii. Zvířata si sama nepomůžou Od řádění sametek si člověk dokáže pomoci, ale co zvířata? Jak ona trpí napadením? Na to jsme se zeptali veterinárního lékaře, majitele sítě veterinárních klinik Delta Praha MVDr. Michaela Růžičky. „Hostiteli tohoto parazita jsou po člověku nejčastěji psi, kočky a ostatní teplokrevní živočichové. Největší nahloučení parazitujících larev (doslova oranžové chomáče nebo celé mapy) nalézáme na místech s jemnou kůží – u psů a koček nejvíce v meziprstí, tříslech, v záhybech okolo pohlavních orgánů, na tlamičce i v okolí oušek“. [[nid:4493826]] Jak se tedy takovému parazitu úspěšně bránit? „Nejlepší je prevence – volíme tedy pro procházky místa s pravidelně sekanou a udržovanou trávou, snažíme se pohybovat mimo okolí ovocných stromů (zejména švestky, meruňky atd.) a preventivně každý den prohlížíme místa častého výskytu. Bohužel, žádný z běžných antiparazitárních preparátu na sametky repelentně (tedy odpudivě) nefunguje. Pokud už tedy k napadení dojde, je třeba se okamžitě a intenzivně bránit,  nejlépe lokálním odstraňováním shluků sametek. K odstranění je nejlépe použít preparáty na bázi Fipronilu, lihových preparátů i preparátu na bázi organofosfátů (zde pozor na toxicitu u koček). Zmiňovaným způsobem tedy odstraníme parazity, následně je potřeba poškozená místa vyčistit a vydezinfikovat nejlépe preparáty na bázi povidon-jodu. Vzhledem k tomu, že svědivost v místě uchycení může přetrvávat i týdny po odstranění sametek, je dobré navštívit veterinárního lékaře, který svědivost pomůže vyřešit, ať už lokálními preparáty nebo celkově pokud jsou změny rozsáhlejší. Trombikulózu nedoporučujeme podceňovat, u citlivějších jedinců může způsobit i rozsáhlé záněty kůže, kde je vyžadována i několika týdenní léčba antibiotiky a antipruritickými (protisvědivými) preparáty“.
Kromě bohaté úrody na konci léta přichází na zahrady i nepřítel - sametka podzimní (Trombicula autumnalis), která napadá zvířata i lidi. Nelze dopředu předpovědět, zda její výskyt bude průměrný či nadprůměrný, ale v každém případě je lepší se na jejich invazi připravit.
Šašci z rajských jablíček, na kterých si pochutnají děti i dospělí
simona.sedlackova@iprima.cz
http://www.iprima.cz/prima-napady/sasci-z-rajskych-jablicek-na-kterych-si-pochutnaji-deti-i-dospeli-0
http://cdn-iprima.cz/sites/default/files/9/74/3946438-1_0.jpg
2017-09-17 06:08:00
Co budete potřebovat na šašky rajčata větší velikosti malá žlutá rajčátka černé olivy plátkový sýr pažitku kadeřávek nebo kadeřavou petržel nůž lžíci kulaté vykrajovátko na cukroví párátka papírové kalíšky na mufiny bramborový salát [[nid:4491799]] Recept na lehký bramborový salátek Uvařené brambory ještě za tepla oloupejte, nakrájejte na kostičky a smíchejte s nakládanou zeleninou na saláty (i s nálevem), pokrájeným pórkem, najemno nakrájenou cibulkou a vydlabaným a pokrájeným vnitřkem z rajčat. Vše zakápněte trochou olivového oleje a dobře promíchejte. Šašci z rajčat Jak na to 1. krok Větší rajčata umyjte, odkrojte jim špičku a vnitřek vydlabejte (vydlabanou část rajčat použijete do salátu. [[nid:4491805]] 2.krok Vydlabaná rajčata naplňte salátem. Na kopeček! [[nid:4491808]] 3. krok Z plátkového sýra vytvořte vykrajovátkem kolečka, položte je na odkrojené vršky rajčat, přidejte žlutá rajčátka a vše spojte párátkem. [[nid:4491811]] 4. krok Vzniklé čepičky posaďte na naplněná rajčata. [[nid:4491814]] 5. krok Černé olivy nakrájejte na plátky a vytvořte z nich šaškům oči, z plátku sýra vykrojte tvořítkem pusinky. [[nid:4491817]] 6. krok Z pokrájené pažitky, kadeřávku nebo kadeřavé petržele vytvořte šaškům vlásky a posaďte je do papírového kalíšku. [[nid:4491820]]
Přemýšlíte, jakou dobrotou překvapit rodinu nebo přátele, které jste si pozvali na večeři? Připravte jim předkrm, který zaručeně rozproudí veselí u stolu – šašky, vytvořené z rajčat a plněné lehkým bramborovým salátkem.