Jednoduše pořádný úlet! Divadlo, které stihne za jeden večer povyprávět celý kultovní kouzelnický příběh

Jednoduše pořádný úlet! Divadlo, které stihne za jeden večer povyprávět celý kultovní kouzelnický příběh

Čarodějové, mudlové i motáci, kteří vyrůstali a dospívali za zdmi Bradavic, pojďte sem! Na známost se dává, že z Azkabanu opět utekla trojice divadelních pobertů, jejichž notorické počínání trhá bránice rychleji, než kletba Sektumsempra. Po Česku se bude potulovat jedinečné představení, které zhmotní kouzlo magie a rozesměje vás dřív, než naučíte stepovat ananas. Osm filmů a sedm knih začarovaných do jednoho parodického dobrodružství rozpoví kultovní příběh Harryho Pottera tak, jak ho ještě neznáte!

Riddikulus! je divadlo plné svěžího humoru a excelentního komediálního načasování. Je humor vaší autorskou specialitou?

Martin Krč (dramaturg): Musím přiznat, že Riddikulus! byl pro mě novou zkušeností, co se týče komedie. A vlastně to byl pro mě jistým způsobem zlom – po Riddikulusu se pro mě stal humor mnohem důležitějším kritériem při tvorbě. Vždycky jsem mnohem víc inklinoval ke společensky závažným tématům, ale i těm je lepší se věnovat s určitou dávkou humoru a odstupu, jinak může člověk lehce sklouznout k patosu, plakátovosti či moralizování. Rád se zabavím i na dílech jiných tvůrců, ať už se jedná o divadlo, film nebo meme, ale nevím, jestli si tak člověk dokáže prohloubit schopnost pobavit ostatní. Můžu jen říct, že se neskutečně rád směju na vlastních vtipech, často i sám na veřejnosti, což samozřejmě nepůsobí moc příčetně.

Pavol Viecha (režisér): Humor je nejenom mojí autorskou specialitou, ale i mým denním chlebem, ohněm, který pohání moje písty, světlem, které rozzáří můj upršený den, přítelem, který ke mně v těžkých chvílích přikročí, poplácá po rameni, obejme a ujistí mě, že vždycky bude stát po mém boku. Tříbím ho neustále, každý den, každou chvíli.

Psaní je někdy srdcervoucí proces, jemuž mnohdy padnou za oběť zábavné detaily, scény či hlášky. Museli jste vystřihnout něco, čeho vám bylo vyloženě líto?

Martin Krč: Ano, samozřejmě. Pokud bych se pokusil o kvantifikování, do finální verze se dostala asi polovina materiálu, který jsme vyprodukovali. Nejvíc mě mrzí, že jsme se museli vzdát mnoha vtipů o rozdílech mezi českým a slovenským překladem, jelikož jsme původně počítali s herečkou, která umí česky.

Pavol Viecha: Lidé mají ve zvyku mít nesmyslnou představu, že tvůrci litují vyškrtnuté scénky. Osobně neznám tvůrce, jenž by takovouto lítost myslel vážně. Když se něco z textu vyhodí, je to vždy kvůli tomu, že to tam bylo navíc. Takže to nikomu nechybí. Z Riddikulusu! jsme vyškrtli jenom scénky se Štefanem Harabinem, Majkou z Gurunu, Rockym IV. a potom scénku, kde Ron Weasley přemýšlí nad tím, že pro blíže nespecifikované přesvědčení opustí Bradavice a vydá se na životní cestu misionáře do Zimbabwe, zamiluje se do Afričanky Kulo-Lambi, ta mu porodí dvě děti, jedno ale těsně po narození zemře. Ron to nezvládne, začne mít problémy s alkoholem a hracími automaty. Probendí celý majetek a končí opuštěný v malé zastrčené trafice nedaleko Mosambiku. Následně v Zimbabwe vypukne občanská válka, Ron najde nový smysl života, bude vojákům prodávat ručně vyrobené knoflíky a kravaty. Byznys ale rychle upadne a Rona během pokusu o rychlostní vyšplhání se na nejvyšší strom v regionu rozdupe stádo pštrosů.

Proč jste zvolili formát rekapitulace všech knih?

Martin Krč: Byla to v první řadě výzva. Natlačit takové kvantum postav a událostí do jedné inscenace, navíc se třemi herci. Z toho jednoduše musel vzniknout pořádný úlet.

Pavol Viecha: Protože podle numerologie je sedm šťastné číslo.

Která z postav se vám psala nejlíp a koresponduje s vaší oblíbenou postavou v Harry Potterovi?

Martin Krč: Nejvíc jsem si vychutnal Harryho rodiče, kteří se tam mihli jenom krátce, což ale většina postav. Ale mojí nejoblíbenější postavou je jednoznačně Filch, protože Filch je prostě klasik.

Pavol Viecha: Pravděpodobně bradavická studentka Lenka Láskorádová. V originálu jde o nesmírně zajímavou postavu, která s sebou nese obrovskou hloubku a dramatický charakter. Při tvorbě textu jsme si dali nesmírně záležet, aby se nám Lenčinu komplexnost podařilo dostatečně zpracovat do divadelní postavy. Přiznám se, že i dnes, víc než půl roku po premiéře Riddikulusu!, si umím nejlépe připomenout právě Lenčiny repliky. Každá je originální a plnohodnotnou myšlenkou.

Na relativně přeexponovaném trhu potterovských zpracování existuje i několik zábavných parodií. Byly pro vás některé inspirativní?

Martin Krč: Samozřejmě, chtěli jsme mít přehled o tom, co je už venku, abychom neopakovali vtipy, a zároveň jsme se snažili identifikovat, co funguje a co ne. Mě obzvlášť pobavilo krátké video Michala Orsavy. A nemohli jsme obejít ani Dana Dreva – už jen kvůli tomu, že před premiérou jsem často slyšel reakce typu: „Ale vždyť už existuje Dano Drevo. Dana Dreva nepřekonáte.“ Naší ambicí sice nebylo soutěžit s Danem Drevem, podle mě naše inscenace funguje na úplně jiných principech, ale i tak jsem to vnímal jako výzvu.

Pavol Viecha: Bohužel jsem kromě Dana Dreva žádnou jinou parodii na HP nikdy neviděl. Společně s inscenačním týmem jsme při přípravě Riddikulusu! shlédli a analyzovali vícero porno adaptací Harryho Pottera, nejednalo se však o parodie, ale o vážné umělecké počiny. Mnoho z nich jsme zapracovali i do Riddikulusu!.

Bude mít Riddikulus! pokračování?

Martin Krč: Myslím, že světu Harryho Pottera už dáme pokoj. Ale pokud by přece jenom pokračování vzniklo, bylo by to sociální drama o tom, jak se Kristóf, představitel Harryho, snaží překonat svou závislost na Hip-Hop prášku, která zničila život nejenom jemu, ale i jeho rodině a přátelům.

Přeměny známého příběhu se chopili mladí divadelní stíhači a kulturní platforma OZ Artefakt, jež nabízí příležitosti studentům, absolventům múzických umění a čerstvým talentům. Jejich hlavními zaklínadly jsou humor a melodie, výsledkem je chytlavá parodie.

Pozor! Představení není vhodné pro diváky do 15 let!

✨Riddikulus!✨

Režie: Pavol Viecha

Text: Pavol Viecha, Martin Krč

Dramaturgie: Martin Krč

Hrají: Katarína Gurová, Peter Pavlík a Kristóf Melecsky

Scéna, kostýmy: Dorota Volfová

Hudba: Andrej Majerčík

Produkce: Zuzka Lobotková

Kdy můžete představení vidět v Česku?

18. prosinec (neděle) Praha, Divadlo Palace

19. březen (neděle) Brno, Dělnický dům Židenice

Vstupenky