autorka Catherine Shepherd Zdroj: copyright Irene Zandel
Detektivní román od jedné z nejprodávanějších německých autorek thrillerů a krimi románů. Catherine Shepherd má na kontě přes dva miliony prodaných knih a ocenění bestseller deníku Bild.
Kolik dívek ještě zemře, než najdou jejich vraha?
Julia Schwarzová o smrti něco ví. Pracuje totiž jako forenzní specialistka na pitevně. Spolupráce s kriminální policií a objasňování násilných úmrtí jsou u ní na denním pořádku. Ráda své případy zkoumá přímo na místě činu. Když ji kriminální komisař Florian Kessler přizve k nálezu mrtvého těla mladé dívky na blatech, nezaváhá ani chvilku. Nakonec jsou poznatky z místa činu to jediné, z čeho můžou při vyšetřování vycházet. Během přepravy na pitevnu je totiž tělo dívky ukradeno. Rozběhne se pátrání, které ale místo ztracené mrtvoly odhalí další oběť. Jde o sériového vraha, i když provedení obou vražd je tak rozdílné? Jediným spojením mezi případy se zdají být podivné symboly, které mají obě mrtvé vytetované na břiše. Bohužel je nalezena další mrtvá dívka a pro vyšetřovatele začíná boj s časem. Pokud nemá být obětí mnohem víc, musí pochopit, proč a jak si pachatel dívky vybírá a jaký význam pro něj mají vytetované symboly.
Vražda na blatech
Vražda na blatech
O autorce
Catherine Shepherd (pseudonym) se narodila v roce 1972. Po maturitě začala studovat ekonomii a poté několik let pracovala pro velkou německou banku. Vlastní texty začala psát už na základní škole a později se k této své vášni vrátila.
První detektivku vydala v dubnu 2012, brzy následovaly další kriminální romány a všechny se umístily na nejvyšších pozicích žebříčků Amazonu. V listopadu 2015 začala publikovat sérii s hlavní postavou berlínské vyšetřovatelky Laury Kernové a o rok později vydala knihu Vražda na blatech (Mooresschwärze), úvodní svazek série kriminálních příběhů s patoložkou Julií Schwarzovou.
Catherin, kde berete zápletky pro své detektivní příběhy? A proč jste se rozhodla psát právě tento žánr?
Nápady na mé knihy vznikají většinou při každodenních situacích, například u pokladny v supermarketu nebo při jízdě autem. V mé mysli se prostě něco přepojí – cvak! – a hned si zapisuji myšlenku do poznámkového bloku, abych ji nezapomněla. Ráda čtu detektivní thrillery, proto jsem si tento žánr vybrala. Je to prostě zábavné, napsat si vlastní napínavý příběh.
Hrdinkou knihy Vražda na blatech je soudní lékařka Julia Schwarzová. Má nějaký předobraz v reálném životě?
Julia Schwarzová je napsaná podle soudní lékařky z univerzity v Düsseldorfu. Četla jsem o ní článek a byla jsem naprosto fascinovaná.
Jak vypadá běžný den autorky bestsellerů?
Ráno připravím chleby na snídani pro syna, a jakmile on a můj manžel odejdou z domu, připravím si velký hrnek kávy a usednu k psacímu stolu. Ve tři hodiny odpoledne vyzvednu syna ze školy a můj čas už patří jen jemu. K notebooku usedám většinou ještě večer a odpovídám na dotazy svých čtenářů.
Dodržujete pravidelný řád, nebo píšete, jen když se dostaví inspirace?
Snažím se psát každý den, když mě ale nic nenapadá, tak toho nechám. Trvá to tak hodinku nebo dvě, a najednou v duchu vidím nějakou novou scénu a můžu ji hned zapsat. Patřím mezi autory, kteří píší intuitivně, srdcem. Moje postavy si žijí svým životem a občas si i postaví hlavu.
Kdo je vaším prvním čtenářem?
Můj manžel a pak také maminka. Manžel je velmi úzkostlivý, takže pokud ho děj vyděsí, vím, že je to napsané dobře.
Odrazí se prožitky z posledních měsíců v nějaké další knize?
Pokud máte na mysli koronavirus, tak odpověď zní: Ne! Doufám, že tohle téma už se nás nebude příliš týkat.
Ukázka z knihy:
„To přece nemůže být pravda!“ vyhrkla Julia a dřepla si, aniž pozdravila Floriana nebo věnovala pozornost jeho kolegům. Klouzala pohledem po mrtvém těle, které se vůbec nezměnilo.
Oči mrtvé byly otevřené a apaticky zíraly do letní oblohy. Z vody vykukoval pouze její obličej. Pachatel podložil hlavu stejnou dřevěnou konstrukcí, jakou tu zajistili před několika dny. Bylo ještě časné ráno, azurové nebe nekalil jediný mráček. Slunce jasně zářilo a pokrývalo pravidelné rysy dívčina obličeje zlatavým třpytem. Modré oči byly vyschlé, ale duhovka svítila, jako kdyby se do ní měl co nevidět vrátit život. Julii bylo těžko u srdce. Znovu mají mrtvou v bažině – ale za jakých okolností?
„Tentokrát ji bude eskortovat několik zásahových vozů,“ narušil Florian ticho. „Nechápu, že pachatel dokázal mrtvolu nejdřív odcizit a poté ji o pár dní později znovu uložit na stejné místo. Co tím k čertu sleduje?“
