ZÁHADY ŽIVOTA: Záhada staré fotografie

Se skupinou brněnských vyšetřovatelů paranormálních jevů EPRV777 a jejich úspěšně vyřešenými případy se čtenáři na stránkách časopisu Záhady života setkávají celkem pravidelně. Mohou tak nahlédnout do života lidí, kteří se stali svědky velice zvláštních událostí... I když mnozí z nich v existenci takzvaných duchů nebo jiných přízraků dříve nevěřili, jejich osobní zkušenost je nakonec přivedla k úplně opačnému názoru. Ale o tom se dozvíte víc z rozhovoru Jaroslavem Drábkem, hlavním vyšetřovatelem „lovců duchů“, skupiny EPRV777 …

Jardo, už téměř půl roku jsme nepsali o žádném případu z poslední doby a mnohé vaše fanoušky zajímá proč. Ubývá snad počet případů paranormálních jevů?

Vůbec ne, je tomu spíš právě naopak. Problém je, že lidé, kterým jsme v uplynulých měsících pomáhali, nechtěli o zveřejnění toho, co se jim doma dělo, ani slyšet. Nedovolili nám fotit ani pořizovat jakékoliv nahrávky, které pro nás bývají z technického hlediska a pro pozdější analýzu záznamů hlasů ze záhrobí klíčovými důkazy. Zkrátka si svou totožnost chtějí nechat pro sebe, protože mají strach, že se stanou terčem posměšků nebo předsudků ze strany okolí. My jejich přání plně respektujeme, přestože si neuvědomují, že právě zveřejnění jejich vlastních zkušeností může pomoci dalším lidem, kteří si se svým problémem ještě neví rady. Kdyby nebylo odvahy těch, co se v minulosti rozhodli před veřejností nic neskrývat, tak by k vyřešení mnohých nových případů vůbec nedošlo. Dodatečně jim za to velmi děkujeme.

Chápu, neuvádějme tedy žádná jména klientů ani přesnou lokalitu vyšetřování. Řešili jste v uplynulých měsících nějaký případ, který by stál za zveřejnění, alespoň co se příběhu týče? Možná se v něm objevilo něco, co by mohlo mít pro naše čtenáře důležitý význam.

Ano, jeden takový jsme měli a týkal se velmi staré fotografie z doby první světové války. Pokud máte doma vystavené nějaké velmi staré fotografie nebo portréty již zesnulých lidí, k nimž nemáte žádný osobní vztah, případně rádi nakupujete ve starožitnictvích apod., pak věřím, že by pro vás mohl být příběh, který vám budu vyprávět, velmi užitečný.

Před několika týdny jsme byli pozváni do jednoho prastarého domu s původními krovy v Karlovarském kraji, kde se poté, co proběhla kompletní rekonstrukce, začaly dít velice zvláštní jevy. Jednalo se o bývalý statek, jehož historie podle záznamů z kroniky sahala až do druhé poloviny 14. století. Vyšetřování zde se mnou prováděla moje kolegyně Jana a naši dva noví členové, manželé Prokůpkovi.

Můžeš mi říci, proč vás majitelé objektu pozvali?

Mladá maminka i se svým synem (8) a dcerkou (5) v domě opakovaně vídávali přízrak mladého muže ve staré vojenské uniformě, a aby toho nebylo málo, tak ještě k tomu přízraky čtyř malých dětí. Dcerka uvedla, že si za ní údajně chodí hrát do pokoje. Jejich přítomnost provázel dětský křik »odnikud«, jásání, výskání a typický zvuk dětských krůčků po podlaze. Chlapeček i holčička měli neustále neklidný spánek a tyto přízraky dětí se jim vkrádaly i do snů. Snažily se své živé »kamarády« zkrátka co nejvíce kontaktovat. To ale pochopitelně vedlo k tomu, že měly z jejich návštěv obrovský strach. Docházelo zde i k iracionálnímu pohybu hraček a extrémním výkyvům teplot – často se celý prostor během několika vteřin proměnil v ledovou chladírnu. Z půdy se často ozývaly divné zvuky, které nápadně připomínaly kroky páru těžkých vojenských bot.

Jak obě děti i maminka, která měla naprosto stejné prožitky jako ony, tento nevyžádaný kontakt s »druhým břehem« zvládaly?

Hodně špatně. Velmi se bály. Paní se snažila najít řešení, ale měla to těžké. Její manžel z toho všeho totiž nadšený nebyl, nevěřil manželce ani svým dětem jediné slovo. Jeho přístup k tomu všemu byl velice laxní a dělal si nejen z jejich vyprávění, ale i z celého vyšetřování spíše legraci. Byl to materialista se vším všudy a u toho nadále zůstal. Důležité bylo, že s naším příjezdem nakonec souhlasil a umožnil své rodině tento problém řešit, a tak přispět k tomu, aby se přestala bát.

Jak na tebe dům po příjezdu působil?

Bylo zajímavé, že se jen kousek od něj nacházel památeční pomník obětem obou světových válek. Z jedné strany pomníku byla uvedena jména vojáků padlých během první a na straně opačné jména těch, co zemřeli během druhé světové války. Něco uvnitř nám říkalo, že je to velmi důležité v souvislosti s tímto případem, ale to jsme ještě nevěděli, že se ho to bude týkat. Pak jsme vstoupili do domu a začali vyšetřovat.

Jak to uvnitř vypadalo? Bylo tam něco, co vás upoutalo na první pohled?

Z celého prostoru na nás dýchala historie, o tom není pochyb. Ale to nejzajímavější jsme objevili už v předsíni – náš pohled si ihned přitáhla zarámovaná fotografie mladého vojáka v uniformě. Bylo jasné, že měl na sobě armádní stejnokroj používaný během první světové války. Pokaždé, když jsme okolo fotografie procházeli, cítili jsme zvláštní chlad, který z ní vycházel. Na tom jsme se shodli všichni čtyři.

Ptali jste se rodiny, o koho se jedná?

Samozřejmě. Při rekonstrukci podlahy zarámovaný obrázek objevili na půdě pod prkny v podlaze. Není to nic neobvyklého. V dávných dobách, když z rodného domu musel syn odejít do války, bylo zvykem uložit jeho obrázek nebo fotografii pod podlahu na půdu. Věřilo se, že se pak z vojny vrátí do rodného domu. Což se mimochodem, z paranormálního hlediska, dělo opravdu pokaždé. V takových domech, kde se podobizny vojáků na půdě schovaly za trám nebo pod podlahu, jsme prováděli vyšetřování už mnohokrát a vždy se tak dělo. Je to jenom náhoda? Tuto otázku jsme si pokládali i v tomto případě. Obrázek jsme tedy sundali s dovolením majitelů ze zdi a snažili se o dotyčném vojákovi zjistit víc. Na fotografii bylo z druhé strany něco připsáno tužkou, ale zub času už většinu zápisku smyl natolik, že nebyl čitelný. Přesto se něco přečíst dalo. Bylo to jméno Josif. Jeho příjmení, které uvádět nebudeme, se shodovalo s tím, jež jsme našli posléze i na nedalekém pomníku.

Jednalo se o příbuzného současných majitelů statku, nebo šlo o někoho jiného?

Pokrevně nijak tato rodina spřízněna nebyla, mladá rodina koupila tuto nemovistost teprve nedávno. Skuteční příbuzní ale o žádné »staré krámy«, jak sami poznamenali, zájem neměli. Novým majitelům však bylo proti srsti zvěčněnou vzpomínku na padlého vojáka vyhodit do odpadků, a tak fotografii v rámu očistili a pověsili ji na čestné místo do chodby na zeď domu, kde mladý voják zřejmě kdysi vyrůstal a žil.

Určitě jste prováděli i výslech přes spiritbox, jinými slovy jste se pokusili hovořit se zesnulými přes přístroje...

Ano, je to běžná součást každého vyšetřování. Musíme vědět, s kým máme tu čest, než zahájíme odváděcí rituál za pomoci odříkávání k tomu určených žalmů a liturgie z Bible kralické. Nejdříve se nám podařilo navázat kontakt s tím mužem, který se nám zřetelně představil. Znělo to jako »Jozif« a k našemu překvapení uvedl i své příjmení! Nebývá to moc časté, většinou se nám zesnulí ohlašují pouze křestními jmény. Když jsme se ho ptali, proč je právě tady, uslyšeli jsme slovo: „Vrátil.“ Dozvěděli jsme se, že fotografii ukryla na půdu jeho maminka. Na otázku, zda v domě zůstaly uvězněny i nějaké duše některých jeho příbuzných, odpověděl jasně: „NE.“ ...

Celý rozhovor o tom, co se dělo dál při vyšetřování skupiny EPRV77 i jaké nebezpečí hrozí, když si koupíte krásnou starožitnou věc domů se dočtete v srpnových Záhadách života, oblíbeném časopisu o mystériích, zdraví a duši

V aktuálním čísle také například najdete:

• Na slovíčko: O cestě k »bezbřehé záři« a setkání s legendami léčitelství se spisovatelem a cestovatelem Jiřím Kuchařem

• Záhadné bytosti: Kdo je Motýlí muž? Přináší proroctví z temnot, nebo jde jen o podivné zvíře?

• Prokletí hrobky Abelů: Vojáci znesvětili hroby a do půl roku všichni zemřeli!

• Zázračné předměty: Léčí Klatovská Madona neplodnost? Co ukázal laboratorní rozbor krve z obrazu?

• Mystéria II. sv. války: Ochránkyně nejchudších i nacistů. Božská Evita Perónová pod drobnohledem.

• Jasnovidnost: Víte, že vaše tělo už dopředu tuší, co se stane? Alespoň to ukázal nový vědecký výzkum!

• Co hýbe veřejným míněním: Léčitelé – šmejdi v rouchu beránčím, nebo se jen farmaceutické firmy chtějí zbavit konkurence? Otevřený dopis předsedy ČEPES, Ing. Vlastimila Bažanta

• Zajímavé teorie: Morfologická pole a místa, kde leží všechno vědění Země • Čím myslí lidé »bez mozku«?

• Nejzajímavější případy reinkarnace: Neuvěřitelný příběh Carla Edona – dvě úmrtí, jedna duše, jedno místo

• Výzkum minulých životů: Když se vrací dvojčata • V návratech nás vede láska

Srpnové číslo najdte na stáncích od čtvrtka 2. 8. 2018!

Více na: https://www.facebook.com/zahadyzivota/ nebo www.zahadyzivota.cz