Zraněný Polák, který narvalím klem pomáhal zastavit a odzbrojit vraždícího agresora na London Bridge, by měl od své země obdržet medaili za obětavost a odvahu. Rozporuplné reakce naopak vyvolává James Ford, jenž rovněž přispěchal na pomoc proti útočníkovi. Ten byl totiž před lety odsouzen za vraždu mladé dívky.

Dospívající chlapec zemřel, zatímco se snažil chránit dům a pětiletou sestru před zlodějem. Policie nechce zveřejnit podrobnosti. Všichni jsou v městečku Port Charlotte tragédií velmi otřeseni.

Řecko truchlí za „egejského hrdinu“, který zachránil tisíce uprchlíků, píše v titulku agentura Reuters. S pomocí rybářů dokázal zachránit asi pět tisíc uprchlíků (pozn. autora: převážně migrantů) a v řeckých médiích si vysloužil přezdívku „hrdina Egejského moře“ nebo „strážný anděl uprchlíků“, kteří během uprchlické krize (invaze) z Turecka připlouvali do Řecka. A propos, v Turecku byla válka? Nerozumím tomu, že hrdinný důstojník zachraňoval před válkou migranty z Turecka, kam jezdí Evropani na dovolenou houfně, jak kobylky.

Kdo je větší hrdina? Ten, kdo zachrání jinému život, nebo ten, kdo denně „páchá“ dobro i přesto, že je mu to trochu nepříjemné? Máte na to být hrdinou i vy?

Posledních pár dnů kolem mě ze všech (politických, mediálních…) stran doléhají pojmy „hrdina“, „hrdinové“, „hrdinství“. Ano, především v souvislosti se třemi padlými českými vojáky v Afghánistánu – čest jejich památce. V jejich stínu si prakticky nikdo nevšiml jiného hrdiny: byť méně výrazného, který nepoložil svůj život ve vojenské uniformě, tak pro mě osobně v mnohém autentičtějšího. Kluka, který se zastal bližního v nesnázi a sám se poté stal obětí brutálního útoku. Kéž by elita naší společnosti nevnímala hrdiny často jen optikou plusových politických bodů.