Kdo je větší hrdina? Ten, kdo zachrání jinému život, nebo ten, kdo denně „páchá“ dobro i přesto, že je mu to trochu nepříjemné? Máte na to být hrdinou i vy?

Posledních pár dnů kolem mě ze všech (politických, mediálních…) stran doléhají pojmy „hrdina“, „hrdinové“, „hrdinství“. Ano, především v souvislosti se třemi padlými českými vojáky v Afghánistánu – čest jejich památce. V jejich stínu si prakticky nikdo nevšiml jiného hrdiny: byť méně výrazného, který nepoložil svůj život ve vojenské uniformě, tak pro mě osobně v mnohém autentičtějšího. Kluka, který se zastal bližního v nesnázi a sám se poté stal obětí brutálního útoku. Kéž by elita naší společnosti nevnímala hrdiny často jen optikou plusových politických bodů.

Nelegální přistěhovalec z Mali Mamoudu Gassama se zachoval jako pravý hrdina. Bez jediné známky strachu vylezl bez jištění po fasádě pařížské budovy, aby zachránil dítě visící z balkónu. Za jeho „spidermanský“ kousek mu poděkovala pařížská primátorka a prezident Emmanuel Macron prohlásil, že mladý muž získá francouzské občanství.

Jak vypadá Tolkien na východě?

Jen málo lidí prokázalo ve 20. století větší hrdinství než Denis Avey. Toto je jeho příběh...

Ondřejovi se v jednadvaceti letech obrátil život naruby. Kvůli meningitidě přišel nejen o sluch a už nikdy nebude běhat, ale také o většinu svých přátel. Nic ale nevzdal. Nechal si implantovat kochleární implantát, naučil se odezírat a našel si i práci. Do budoucna by se rád se svou manželkou odstěhoval na Ibizu.