Řecko truchlí za „egejského hrdinu“, který zachránil tisíce uprchlíků, píše v titulku agentura Reuters. S pomocí rybářů dokázal zachránit asi pět tisíc uprchlíků (pozn. autora: převážně migrantů) a v řeckých médiích si vysloužil přezdívku „hrdina Egejského moře“ nebo „strážný anděl uprchlíků“, kteří během uprchlické krize (invaze) z Turecka připlouvali do Řecka. A propos, v Turecku byla válka? Nerozumím tomu, že hrdinný důstojník zachraňoval před válkou migranty z Turecka, kam jezdí Evropani na dovolenou houfně, jak kobylky.

Kdo je větší hrdina? Ten, kdo zachrání jinému život, nebo ten, kdo denně „páchá“ dobro i přesto, že je mu to trochu nepříjemné? Máte na to být hrdinou i vy?

Posledních pár dnů kolem mě ze všech (politických, mediálních…) stran doléhají pojmy „hrdina“, „hrdinové“, „hrdinství“. Ano, především v souvislosti se třemi padlými českými vojáky v Afghánistánu – čest jejich památce. V jejich stínu si prakticky nikdo nevšiml jiného hrdiny: byť méně výrazného, který nepoložil svůj život ve vojenské uniformě, tak pro mě osobně v mnohém autentičtějšího. Kluka, který se zastal bližního v nesnázi a sám se poté stal obětí brutálního útoku. Kéž by elita naší společnosti nevnímala hrdiny často jen optikou plusových politických bodů.

Americké město Nashville má za sebou tragický víkend. V místní kavárně tam bezhlavě střílel devětadvacetiletý Travis Reinking. Střelbu nepřežili čtyři lidé. Útočníka se snažil zastavit nebojácný host kavárny, ale Reinkingovi se i přesto podařilo utéct. Policie po něm neúnavně pátrá. O incidentu informoval server BBC.

Jen málo lidí prokázalo ve 20. století větší hrdinství než Denis Avey. Toto je jeho příběh...

Ondřejovi se v jednadvaceti letech obrátil život naruby. Kvůli meningitidě přišel nejen o sluch a už nikdy nebude běhat, ale také o většinu svých přátel. Nic ale nevzdal. Nechal si implantovat kochleární implantát, naučil se odezírat a našel si i práci. Do budoucna by se rád se svou manželkou odstěhoval na Ibizu.