Thomasův teorém… Jedna z nejznámějších sociologických teorií, která praví, že není až tak důležité, co se reálně děje, jako to, jak si lidé děje interpretují a jak na základě této interpretace následně jednají. Tuto teorii určitě dobře znají i česká média…

„Je to zachránkyně a hrdinka. Měla by mít sochu,“ prohlásil o německé kapitánce Carole Racketeové Martin Rozumek z Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU). A navrch ještě neváhal přirovnat kapitánku lodi Sea-Watch 3 k zachránci židovských dětí, siru Nicholasi Wintonovi.

Znáte epizodu „Díky Bohu, je den zkázy“ z legendárního seriálu Simpsonovi, v níž se Homer snažil na základě různých znamení předpovědět soudný den? Jak už to ovšem u sympatického poplety obvykle bývá, stále se mu to jaksi nedařilo. Po několikátém marném pokusu se ho od dalšího jistého neúspěchu snažila odradit už i dcera Lisa. „Ale tati,“ řekla, „historie je plná falešných proroků, kteří předpovídali konec světa.“ „Jenže holčičko,“ opáčil zatvrzele Homer, „já mám něco, co oni nikdy neměli… Dobrý pocit z toho všeho!“

„No jo… dneska už by to všechno dopadlo jinak. Dnes Britové výsledku referenda trpce litují. Podpora odchodu Británie z EU rapidně klesla a nové referendum by ostrovní království v Unii udrželo...“

Podle aktuálních informací hodlá až 21 zákonodárců horní komory podpořit ústavní žalobu na prezidenta Miloše Zemana, kterou připravil senátor Václav Láska. Podání samotné žaloby i diskuse kolem ní přitom celkem ukázkově dokreslují český ústavní Kocourkov: napřed zavedeme nesystémovou přímou volbu prezidenta a teprve po dlouhých sedmi letech se budeme podivovat nad výsledkem a diskutovat o prezidentských pravomocech.

Když se politik účastní nějaké demonstrace, je to vždycky poněkud zvláštní věc. Proč? Přece proto, že politik je člověk, který má politickou moc a díky ní má možnost věci aktivně utvářet a měnit, pokud je s nimi nespokojený. Demonstrace je naproti tomu vyhrazena občanům, kteří politickou moc nemají, a tak mimo volební místnosti svou nespokojenost jiným způsobem řešit nemohou. Možná ještě podivněji než účast aktivních politiků na demonstracích, působí účast politiků bývalých, zvláště těch vrcholových. Tím spíše, když najednou protestují proti něčemu, co sami pomáhali budovat a legitimizovat…