Pro všechny milovníky tajemna: Nenechte si ujít tištěný časopis Záhady života

Po ráně do hlavy se mi aktivovala telepatie

Zdeňka Nováka (61) smetl osud v pětadvaceti letech bez varování jako lavina a málem ho zabil. Může člověk, který byl vytržen ze spárů smrti, získat dar slyšet myšlenky druhých – jako ve filmu s Melem Gibsonem Po čem ženy touží? Bývalý kaskadér Zdeněk Novák to zažil a neuvěříte, co přesně ho z říše mrtvých dostalo zpátky…

Stalo se to v roce 1984. Toho osudného dne jsem měl pocit, že jsem při kouření venku zahlédl snop jisker, jak vyletěl po zatopení z komína. Bylo mou povinností – coby tehdejšího topiče – okamžitě ověřit, jestli je všechno v pořádku. Vylezl jsem proto po vysokém požárním žebříku na střechu, abych všechno zkontroloval. Nenašel jsem žádnou závadu, vše se zdálo být v naprostém pořádku. Vydal jsem se zpátky k žebříku, ale už jsem k němu nedošel…

Okamžik, který mi změnil život

Střecha budovy byla pokryta vlnitým plechem, takzvaným eternitem. A neměl jsem ani čas si všimnout, že je jako skořápka – starý, ztrouchnivělý a životu nebezpečný. Stačil jediný krok na nesprávné místo a eternit se s rachotem prolomil. Sedm metrů jsem letěl střechou dolů a dopadl přímo na podlahu skladiště elektromotorů, kam skoro nikdo nechodí. Tak nešťastně, že mi prudkým nárazem o zem praskla hlava. Zlomil jsem si kromě toho asi osm žeber, měl roztrženou plíci, do mozku a do plic mi tekla krev. Osud byl však ke mně milostivý. To, jak jsem padal shůry dolů, si vůbec nepamatuji, ani na nutně stresující okamžik, kdy se střecha prolomila. Ani na ten strašlivý pád a následný náraz. Po nárazu hlavy na beton jsem okamžitě upadl do bezvědomí a bez jediného pohybu tam ležel na zemi ve špíně a prachu více než sedm hodin, než mě našli. V zakrvácené kostkované košili a starých zaprášených džínách jsem tak byl vydán všanc svému nevyhnutelnému údělu…

Já nejsem já!

Zažil jsem klinickou smrt. Už jsem o ní sice kdysi letmo slyšel, ale tenkrát jsem neměl ani tušení, že by se mi někdy mohlo stát něco podobného. Vidím to stále zřetelně: Ocitl jsem se nad svým polomrtvým tělem, obklopen bílou prázdnotou, zářivým opalizujícím světlem. Bezvládné tělo ležící pode mnou v bílé mlhovině pro mě bylo úplně cizí, neměl jsem žádný důvod k němu cítit jakékoliv emoce. Nespojoval jsem si jeho existenci s vlastním vědomím, s mým skutečným já. Byl to pro mě zkrátka jen cizorodý předmět, jemuž nebylo nutné se věnovat.

Mezi dvěma světy

Začal jsem se zvědavě rozhlížet. V ten moment jsem si určité věci neuvědomoval, ale zpětně vzato mohu říci toto: Zvláštní nehmotná sféra, v níž jsem se ocitl po vystoupení z těla, byla od lidské reality částečně oddělená. Pokusím se vám to, co jsem viděl, popsat, jak nejlépe dovedu. Někde pode mnou zůstával ohraničený prostor, svět reality, z něhož jsem právě přišel. Vzdáleně mi připomínal akvárium, z něhož vzhůru stoupala jakási pára. A uprostřed akvária, ve zvláštní bílé mlze, leželo mé tělo. V akváriu byly k vidění také další věci, různé regály, tyče, barvy a motory – vždyť jsem spadl do skladiště! Ale nevzbuzovalo to ve mně nic, žádné propojení, lítost nebo logiku. Byla to pro mě jen kulisa, nic zajímavého. Plně jsem si ale uvědomoval, že jsem ještě stále součástí obou těchto sfér – hmotné i nehmotné – a ony jsou součástí mě. Neměl jsem však nejmenší tušení, kam mám jít dál…

Kam vedla cesta duše Zdeňka Nováka dál? Co na onom světě zažil? Jak si poradil se schopností číst myšlenky druhých, která se po probrání z kómatu dostavila? To vše se dozvíte v jeho upřímné zpovědi, kterou najdete pouze v květnových Záhadách života. Objednat můžete na www.send.cz/casopis/1042/zahady-zivota a vše se dozvíte.

Více informací na www.zahadyzivota.cz.