ZÁHADY ŽIVOTA: Tři dny mrtvý

Tento příběh je jedním z těch, u nichž si skeptici rvou vlasy a tělo jim roztřásá hysterický smích. Ti umírněnější pak jen znechuceně mávnou rukou s dovětkem, že na pohádky už jsou příliš staří. Jenže ono se to opravdu stalo! Osud George Rodonaiy by vydal na pěkný film z kategorie fantasy, nám ale spíš poodkrývá oponu smrti a líčí další z neobyčejných zážitků NDE. Tedy, pokud nejde opravdu rovnou o zmrtvýchvstání...

George (Georgij) Rodonaia (zemřel v r. 2004) prošel jedním z nejzajímavějších případů zážitků blízké smrti (NDE), jaké kdy byly zaznamenány. Byl totiž mrtvý několik dní! Bezprostředně poté, co ho v roce 1976 srazilo auto, bylo jeho tělo bez známek života převezeno do márnice a ponecháno zde tři dny. K životu se »probral« až v okamžiku, kdy patolog připravil jeho tělo k pitvě a provedl první řez skalpelem v oblasti břicha!

Před svým zážitkem NDE pracoval George Rodonaia jako neuropatolog a byl tím, čemu se běžně říká skeptik a pragmatik. Po této zkušenosti se však začal věnovat výhradně studiu duchovních směrů, přičemž získal další doktorát z psychologie a z náboženství. Poté se stal vysvěceným knězem pravoslavné církve. Působil jako farář Evangelické církve metodistické v kostele sv. Pavla v texaském Baytownu. Pro náš příběh to sice není příliš důležité, musíme ale zmínit, že George Rodonaia byl emigrant – do Spojených států utekl ze Sovětského svazu z politických důvodů v roce 1989. Předtím pracoval jako výzkumný psychiatr na Moskevské univerzitě. A toto je popis toho, co během oněch dnů, kdy zemřel, prožívalo jeho oddělené vědomí...

Jak můžu existovat, když jsem zemřel?

První věc, kterou si pamatuji je, že jsem se ocitl v říši naprosté tmy. Necítil jsem žádnou fyzickou bolest, stále jsem si nějakým způsobem uvědomoval svou existenci jako George, jen všude kolem mě byla tma. Naprostá a úplná tma. Ta největší, jakou si umíte představit, tmavší než jakákoli existující černá barva. Obklopovala mne ze všech stran, pronikala mnou a tlačila na mě. Byl jsem vyděšený a na takový zážitek nepřipravený. A také v šoku, když jsem zjistil, že ačkoliv nevnímám hranice svého fyzického těla, stále nějakým neznámým způsobem existuji. Jediná myšlenka, která vyplňovala celou moji novou existenci, byla: „Jak můžu být, když nejsem?“ To mě neuvěřitelně trápilo.

Stáhl jsem se jakoby do sebe a začal »přemýšlet« o tom, co se stalo, co se právě děje. Ale nedobral jsem se ničeho, co by přinášelo řešení a logické vysvětlení. Proč jsem se ocitl v té temnotě? A co mám dělat? Pak jsem si vzpomněl na Descartesovu slavnou větu: „Myslím, tedy jsem.“ A to uvědomění ze mě sňalo obrovské břemeno, protože jsem pochopil, že jsem pořád »naživu«, že existuji, i když zjevně ve velmi odlišné dimenzi. Pak přišla další myšlenka: pokud tedy existuji, proč bych se měl bát? To je to, co jsem si uvědomil: „Jsem George a nacházím se ve tmě, ale vím, že jsem. A jsem tím, čím jsem. Nesmím být negativní.“

A pak přišla další úvaha: jak mohu definovat, co je pozitivní ve tmě? No, pozitivní je světlo. Rychlostí blesku se kolem mne rozzářilo světlo, které jako by na tuto moji úvahu zareagovalo v té samé chvíli. Najednou jsem se ocitl ve světle, jasném, bílém, lesklém a silném, velmi pronikavém světle. Zářilo jako blesk fotoaparátu. Zpočátku jsem vnímal, že ta záře je až bolestivá a oslepující, nemohl jsem se »dívat« přímo. Ta bolest však velmi rychle přecházela – s rychlostí, s níž mě opouštěl strach. Uvolnil jsem se a spolu s klidem se dostavilo s tím nádherným jasem i teplo a krásné láskyplné emoce.

Jako pod mikroskopem

Pak nastala další neuvěřitelná věc. Náhle jsem viděl, jak všude kolem mne létají molekuly, atomy, protony, neutrony. Byly všude. Na jedné straně to působilo naprosto chaoticky, na straně druhé měl tento chaos ale i svou vlastní symetrii. A tato symetrie byla krásná, sjednocená, celistvá a zaplavila mě další obrovskou vlnou radosti. Viděl jsem před očima zcela rozloženou univerzální formu života a přírody. Právě v tomto bodě se všechny obavy, které jsem o své tělo měl, prostě vytratily. Pochopil jsem, že schránu už nepotřebuji a že mě vlastně její existence nesmírně omezovala. Všechno se v této zkušenosti spojilo a prolínalo jedno do druhého, takže je pro mě obtížné odhadnout, jak dlouho to celé trvalo. Čas, jak jsem si uvědomil, se zastavil – minulost, přítomnost a budoucnost se pro mě nějak spojily do nadčasové jednoty života.

V jistém okamžiku jsem prožil to, čemu se říká revize života, protože jsem jej viděl od začátku až do konce současně. Zúčastnil jsem se všech dějů, které jsem prožil, a vše připomínalo holografický obraz mého života – neexistovala minulost, přítomnost nebo budoucnost, jen prožitá realita. Nemůžu říct, že by šlo o film, který začínal narozením a pokračoval minutu po minutě až například k práci na Moskevské univerzitě. Všechno se objevilo najednou. Tady jsem byl a toto byl můj život. Nevnímal jsem ani pocit viny či výčitky za skutky, které jsem udělal. Při svých selháních, chybách nebo úspěších jsem necítil žádné negativní emoce. Byl jsem pouhým divákem vlastního života v jeho nejzákladnější podobě. A byl jsem s ním spokojený. Přijal jsem svůj život takový, jaký byl. Během této doby ono všeobklopující a pronikající světlo vyzařovalo pocit klidu a radosti. Bylo to velmi uklidňující, konejšivé, pozitivní. Byl jsem šťastný a pochopil jsem, co ono světlo znamená. Zjistil jsem, že všechna fyzická pravidla pro lidský život ve srovnání s touto jednotnou realitou nejsou ničím. A také jsem zjistil, že ona černá díra, v níž jsem se na počátku nacházel, je jen další částí světelné nekonečnosti.

Chcete vědět, jak vypadaly další hodiny a dny George Rodonaiy jako duše? Kdy se vrátil do své fyzické schrány? A co se dělo po “návratu” do těla dál? Více si přečtete v únorových Záhadách života, oblíbeném časopisu o mystériích, zdraví a duši.

V aktuálním čísle také například najdete:

• Exkluzivní rozhovor: Seznamte se s Veronikou Šulcovou, kněžkou zasvěcenou do karibského voodoo

• Duchovní ikony: Případ Satja Saí Bába. Šlo o avatara, nebo o šikovného podvodníka a manipulátora?

• Léčitel »od Boha« - zázrak Bruno GrÖning. Lidé, kteří jej navštívili, odhazovali berle! • S Jaroslavem Drábkem o domech, v nichž bydlí duchové. Také znáte nemovitosti, kde vám není dobře?

• Zázračný mág císaře Rudolfa II. - vlastnil Sendivoj Kámen mudrců?

• Už znáte tajemství Černé luny? Prozradí vám ho astroložka Jana Sofia Seifertová

• Americký profesor entomologie objevil hmyz na snímcích poslaných z Marsu!

• Záhada českých zajatců z května 1945! Kam zmizelo 19 mučedníků?

• Tajemný Beroun - bludičky a děsivé přízraky v domě U kloboučníků

• Lebka sultána Mkwawy: Vrátil se do Afriky cenný artefakt, nebo ji nikdy neopustil?

• Šokující schopnosti mravenčí kolonie: Nové výzkumy naznačují, že společenství hmyzu se chová jako jediná inteligentní bytost!

• Paranormální jevy: Děsivý poltergeist z Dortmundu

• Poradna M. Duba: Cukrovka a marná touha po lásce

To vše a ještě mnoho dalšího najdete v únorovém čísle časopisu Záhady života.

Únorové číslo na najde na vašich stáncích už nyní!

Více inco na www.facebook.com/zahadyzivota/ nebo www.zahadyzivota.cz.