Jediná zmatená buňka stačí k tomu, aby nastartovala smrtelně nebezpečný proces. Přiznejme si to – rakovina nás děsí. Už její podstata je příšerná. Vždyť vlastní tělo se z nějakého důvodu obrátí proti nám a začne rakovinové buňky rozmnožovat. Ne bakterie či virus z našeho okolí, ale prostě naše tělo. Budoucnost však dává naději, že rakovina přestane být hrozbou.

Alkohol mění naše vnímání. Kde si najde cestičku přes mozek do svalů?

Neživí, nemrtví – prostě zombie. Filmů o zombie je plná televize. Mají ale tyto příběhy reálný biologický základ? Může buňka žít a zároveň i nežít?

Věčné mládí nemusí být jen snem nebo nabídkou podvodníků...

Rakovina je zákeřná a stále ještě vědecky jen těžko předpověditelná...