Tajná válka

11. epizoda: Christine Granvillová: Polská špionka

Smrt Christine Granvillové v červnu 1952 je dodnes nepochopitelná. Žena, která v době 2. světové války dokázala vodit za nos Němce jak na území okupovaného Polska, tak i v obsazené Francii, žena, která vyvázla ze stovek nebezpečných situací, skončila ubodána v malém a levném londýnském hotýlku rukou šílence. Christine se narodila ve Varšavě v roce 1915 do rodiny polského hraběte Jiřího Skarbeka. Skarbekové byli stará polská šlechta, která byla známa svou láskou k Polsku. Otec Christine si vzal za ženu dceru bohatého židovského bankéře, což posílilo vliv v té době upadající rodiny. Christine byla svým otcem vychovávána spíše jako chlapec, dobře lyžovala, střílela a jezdila na koni. Studovala cizí jazyky. Otec zemřel, když bylo Christine patnáct let. Bezstarostný život Christine skončil napadením Polska. Christine s matkou emigrovala do Anglie a tady si ji vyhlédlo SOE. Svou kariéru špiónky začala pašováním materiálů a zpráv pro polský odboj přes Slovensko. Christine do okupovaného Polska sjížděla na lyžích z Vysokých Tater. Z obsazeného Polska Christine dovážela informace o zbraních, které nacisté vyráběli v obsazených polských továrnách. Jejím největším trumfem však bylo dovezení filmu, ve kterém polský odboj zaznamenal stahování německých zbraní k ruské hranici v době před napadením SSSR. Christine svou cestu ze Slovenska do Polska a zpět uskutečnila celkem šestkrát. Jako místo pro svou základnu si v té době zvolila neutrální Budapešť. Zde se seznámila s Andrzejem Kowerskim, mužem, který se stal její celoživotní láskou. Kowerski a ona začali z Budapeště organizovat převaděčský kanál, kterým z obsazeného Polska uniklo velké množství polských vojáků. Kvůli tomu se oba ocitli v hledáčku gestapa. Když v roce 1940 Maďarsko vstoupilo do války po boku Německa, oba prchli balkánskou cestou do Káhiry. Tady zažila Christine nejnudnější část svého života. Teprve v roce 1944 dostala nový úkol. Letecky byla vysazena do pohoří Vercors ve Francii, kde se připojila k partyzánům vedeným britským agentem F. Cammaertsem. Christine zde nejenom zajišťovala dodávky zbraní od SOE, ale především tady přemluvila několik celých německých jednotek (složených z německých zajatců z východní fronty, kteří se přidali na stranu Němců), aby přešli na stranu partyzánů. 21.7. 1944 však do pohoří Vercors Němci provedli výsadek jednotek SS a pravidelné armády a v těžké bitvě partyzány zmasakrovali. Christine a Cammaerts však Němcům unikli a dále organizovali hnutí odporu na levé straně Rhôny. Zde se Christině povedl její největší hrdinský čin v její kariéře agentky. Když byl 13. 8. 1944 při silniční kontrole Cammaerts chycen Němci, Christine vyhledala velitele věznice a otevřeně se mu přiznala ke své identitě. Nabídla mu, že pokud Cammaertse pustí, bude po válce beztrestný. Německý velitel souhlasil a za podmínky vyplacení třech miliónů franků a beztrestnosti Cammaertse propustil. Christine po osvobození Paříže prožívala těžké časy. Polsko ji nepotřebovalo a britské SOE ji jako nepotřebnou propustilo. Na luxusní lodi, kde dělala servírku, se seznámila s mladíkem, jenž se do ní zamiloval. Když mu oznámila, že odjíždí za svou dávnou láskou, Andrzejem Kowerskim, ubodal ji v levném londýnském hotelu. Tak zemřela žena, která se nikdy nikoho nebála a která mohla být příkladem mužům.